Góslarjeva smèrt
← Sinóči in dènes | Góslarjeva smèrt[1] (Pesni) Fran Serafin Cimperman |
Róže in tèrnje → |
|
Čúti, da dožível kônec dníj je,
Góslar v tíhem hrámu sám leží;
Luna svètla iz za gôr prisíje,
Žêlja zádnja se mu obudí.
Vájeno rokó si gósli vzáme,
Ki je, mójster, z njími čáral svét;
Tiha žálost mu sercé objáme
In še enkrat góde ná-nje vnét.
Zadoné iz strún napétih glási,
Kákor nij jih slíšal prèj nikdó;
Ko se zádnji izgubí počási,
Góslar dúšo póšlje z njím v nebó.
- ↑ Paganin; glèj njegôvo biografijo, pisano po J. C. Lobe-ju v „Gartenlaube“, I. zvézek l. 1872. Izdajatelj.