Poezije doktorja Franceta Prešerna

Poezije Dóktorja Francéta Prešérna France Prešeren

V LJUBLJANI. Natísnil Jóžef Bláznik.

Izdano:	1847
Viri:	dLib, Google Books
Dovoljenje:	To delo je v Sloveniji v javni domeni, ker so avtorske pravice na njem potekle. Po Zakonu o avtorski in sorodnih pravicah (59. člen) trajajo avtorske pravice še 70 let po avtorjevi smrti. Za anonimna in psevdonimna dela (kadar ni mogoče nedvoumno ugotoviti avtorja) trajajo 70 let po zakoniti objavi dela (61. člen).
Stopnja obdelave:	To besedilo je pregledalo več urejevalcev in je brez tipkarskih in slogovnih napak.
Izvozi v formatu:	epub       mobi       pdf       rtf       txt

Sim dólgo úpal in se bál,
slovó sim úpu, stráhu dál;
sercé je prázno, sréčno ní,
nazáj si úp in stráh želí.

Pésmi.

Strúnam.

Strúne! mílo se glasíte,
Mílo, pésmica! žalúj;
Sèrca bolečíne skríte
Terdosèrčni oznanúj:

Kàk bledí mi môje líce,
Kàk umira lúč očí,
Kàk tekó iz njih solzíce,
Ki ljubézen jih rodí;

Od željá kakó zdihúje,
Po nji hrepení sercé,
Kàk mu je vesêlje ptúje,
Kàk od sréče nìč ne vé;

Kàk sebój me védno vléče,
Kóder hódi, njén’ obràz,
Kàk oblíčje njé cvetéče
V sèrcu nósim vsáki čàs;

In kak vé, ki bi nje hválo
Ráde péle zanapréj,
Ak se ne usmíli kmálo,
Mórte vtíhnit’ vekoméj!

Té in táke vé nosíte
Tôžbe, strúne! kje do njé;
Ako mór’te, omečíte
Neusmíljeno sercé. —

Deklétam.

Pádala nebéška mána
Izraêlcam je v pušávi;
Zgínila je, ak pobrána
Ní bilà ob úri právi.

Kàk lepó se rôsa blíska,
Dòkler jútra hlád ne míne!
Kómej sónce bòlj pertíska,
Bó pregnána od vročíne.

Róžice cvetó veséle
Le ob čásu létne mláde;
Léto póšlje píš in stréle,
Lépo cvétje jim odpáde.

Róža, rôsa íno mána
Váša je mladóst, dekléta!
Svétjem, nàj ne bó zaspána,
Ki cvetó ji zláte léta.

Fánte zbéraš si prevzétna,
Se šopíriš, ker si zála;
Várij, várij, de perlétna
Sámka se ne bóš jokála!

Pod ôknam.

Lúna síje,
Kládvo bíje
Trúdne, pôzne úre žé;
Préd neznáne
Sèrčne ráne
Mêni spáti ne pusté.

Tí si kríva
Ljubezníva
Déklica nevsmíljena!
Tí me rániš,
Tí mi brániš,
De ne mórem spát’ domà.

Obraz míli
Tvój posíli
Mi je védno pred očmí;
Zdihujóče
Sèrce vróče
Védno h têbi hrepení.

K ôknu prídi,
Drúg ne vídi,
Ko nebéške zvézdice;
Se perkáži,
Al sovráži
Me sercé, povéj, al ne?

Up mi vzdígni,
Z rôko mígni,
Ak bojíš se govorí’t! —
Ura bíje,
K ôknu ní je,
Kaj sirôta čem storit’!

V hrám pogléjte,
Mi povéjte,
Zvézde, al rés ôna spí;
Al poslúša,
Me le skúša,
Al za drúziga gorí.

Ako spáva,
Nàj bo zdráva,
Ak me skúša, nìč ne dé;
Po nje zgúbi,
Ako ljúbi
Drúz’ga, póčlo bó sercé.

Prôšnja.

Po drúgih se ozéraj,
Ne mórem ti branít’;
Še mên’ očí odpéraj,
Mi glédat’ dàj njih svít!

Obéšajo glavíce,
Ni róžam mar cvetét’;
Molčíjo v gójzdi tíce,
Ne ljúbi se jim pet’.

Ne létajo čebéle,
Krog cvétja ne šumé;
Clo ríbice veséle
Se kláverno deržé.

Žalúje vsáka žíva
Stvar, drága déklica!
Ak dálej sónca skríva
Se lúč rumêniga:

Več róž ne ráse v pólji,
Več níma tíčov hríb;
Čebél več kràj nar bólji,
Več níma vôda ríb,

Ko mísel jez, ki spêjo
V ljubéznjenih sanjàh,
Ki si na dán želêjo
Zletéti v pésmicah.

Al repetníc razpéti
Pred nímajo močí,
De tvôjih jim zasvéti
Nebéška lúč očí.

Ak hóčeš, de jih sénce
Pomóril mràz ne bó;
Ak hóčeš med Slovénce,
De tvôjo část nesó:

Saj náme se ozéraj,
Ak nóčes me ljubít’;
Očí mi sáj odpéraj,
Mi glédat dàj njih svít!

Kám?

Ko brez mirú okróg divjám,
Perjátli prášajo me, kám?

Prašájte ráj’ oblák nebá,
Prašájte ráji vál morjá,

Kadàr mogóčni gospodár
Derví jih sèmterkje vihár.

Oblák ne vé, in vál ne kám,
Kám nêse me obúp ne znám.

Samó to znám, samó to vém,
De pred oblíčje njé ne smém,

In de ni mésta vèrh zemljé,
Kjer bi pozábil tó gorjé!

Ukázi.

De ne smém, si ukazála,
Bélih rók se dotaknít’,
Zvédla, déklica si zála!
Káko znám pokóren bít’.

De ne smém, si ukazála,
Od ljubézni govorít’;
Zvédla, déklica si zála!
Káko znám pokóren bít’.

Móram de, si ukazála,
Hójo k têbi opustít’;
Zvédla, déklica si zála!
Káko znám pokóren bít’.

Móram de, si ukazála,
Têbe se povsòd ognít’;
Zvédla, déklica si zála!
Káko znám pokóren bít’.

Zráven si mi ukazála,
De te móram pozabít’;
Bógal, déklica bi zála!
Ak bi môglo se zgodít’.

Al sercé mi drúgo vstvári,
Al počákaj, de to bit’
V pèrsih néha, — Bóg te obári!
Préd ni móč te pozabit’. —

K slovésu.

Káj od mêne prèč okó,
Prèč obràz obráčaš míli?
Kdò te mêne ljúbit' síli ?
Rájši kòj mi dàj slovó.

Désno rôko brez skerbí
Dàj k prijáznimu slovésu,
Sólz v nobênim ní očésu,
Žal-beséde v ústih ní.

Žále mísli v sèrcu ní;
Sàj ni préd biló vesélo,
Ko se záte je unélo,
Nàj ne bó prihódnje dní!

Vèrnil bó se préjšni čàs;
Hôdil póta bóm temôtne,
Kámor sréče bó togôtne
Gnál nemíli me ukáz.

Môja stára ljúba bó,
Bó poterpežljívost míla
Zvézo z máno ponovíla,
V zákon dála mi rokó.

Od pomóči njé podpèrt
Nôsil bóm življênja pézo,
Dòkler zmága sréče jézo
Zádnja ljúbca, — béla smèrt.

Síla spomínja.

Drúg ti je v skèrbno nastávljene mréže
Nestanovítno zasáčil sercé;
Vùnder na mêne še nékaj te véže,
Káj de je, kómej med náma se vé.

Mársikdej se govorica ti zméša,
Ko me zaglédaš méd drúgmi ljudmí,
Mársikdej tvôje okó me pogréša,
Išeš okóli me z plášnim' očmi.

Vèčkrat, ko vtrúdena prázniga hrúpa,
V mísli zamáknjena sáma sedíš,
Vsíli v spomínj se ti pévic brez úpa,
Stári čas skôrej nazáj si želíš.

Mársikdej, ki ti tvoj ljúbi zapôje,
Sréče v ljúbézni se báha vesél,
V sèrcu te zbádajo pésmice môje,
Ki jih od njéne nesréče sim pél.

Sáma sodíla si pred me nemílo,
Sáma me zméram še sódiš ojstró;
Právijo vùnder, de slábo plačílo,
Kdór me per têbi zatóži, dobó.

Tèrdna med náma vzdigúje se sténa
’Z brêzna globêc’ga do stèrmih nebés;
Vùnder ne vdèrža žélj skrívnih plaména,
De bi ne mógel on švígniti čés.

Ne pozabíti jih, so te prosíli
Drúgi, ne môje prevzétno sercé;
V míslih ti níso, al mêne posíli
Pómnila bóš ti do zádnjiga dné.

Zgubljêna véra.

Nebéško síjejo očí,
Ko so sijále préjšne dní.

Rudéče lica zórno šè
Cvetêjo, ko so préd cvetlè.

Se ústa sméjajo ko préd,
Sladkóst ni mánjši z njih beséd.

Otèmnil ni ga čása bég,
Nič mànj ni bél pers tvôjih snég.

Živòt je ták, roké, nogé
So kákoršne so préd bilé.

Lepôta, ljubeznívost vsà
Je, kákoršna je préd bilà.

Al vérvat’ v têbe móč mi ní,
Kakòr sim vérval préjšne dní.

Le svéta, čísta glôria,
Ki véra da jo, je prešlà.

En sám poglèd je vzél jo prèč,
Nazáj ne bó je níkdar vèč.

Ak bi živéla vékomej,
Kar si mi b’là, ne bóš napréj.

Sercé je môje biló oltár,
Pred bógstvo tí, zdaj — lépa stvár.

Mornár.

Nezvésta! bódi zdráva,
Čolnìč po mêne pláva,
Na bárko klíče strél;
Po zêmlji várno hôdi,
Moj úp je šèl po vôdi,
Mi drúg te je prevzél.

Per Bógi sim obljúbil,
De préd bom dúšo zgúbil,
Ko néhal te ljubít’,
Si z désno v désno ségla,
Per Bógi si perségla,
Mi védno zvésta bít’.

Morjá širôka césta
Peljála me je v mésta,
Kjer lépe déklice;
Obrázov njih lepôta,
Sneg béli njih živôta
Zmotíla nísta me.

Spet so se jádra béle
Od júžnih sáp napéle,
Pernêsle me nazáj;
Dekléta môjga žêno
Sim nájdil poročêno, —
Prestál sam Bóg ve káj!

Le jádra spét napnímo,
Valóvam se zročímo,
Kak je čistó morjé!
Kaj njêmu úpat’ smémo
Mornárji dôbro vémo;
Deklétam káj, — kdo vé?

Ne stráši móč vihárja,
Ne gróm valóv mornárja,
Se smèrti ne bojí.
Spomínj v potópu míne,
Ljubézni bolečíne
Vsak dán spet oživí!

Po mórji bárka pláva,
Nezvésta, bódi zdráva,
Sto têbi sréč želim!
Po zêmlji sréčno hôdi;
Moj úp je šèl po vôdi,
Le jádrajmo za njím! —

Soldáška.

Pet čévljov mérim, pálcov pét;
Adíjo, ljubca, stárši,
In z bógam ví, továrši!
Dopólnil sim devétnajst lét,
Pet čévljov mérim pálcov pét,
In čvèrste sim postáve
Od nóg do gláve.

Očétov dóm! ti ná slovó!
Kdor ní za bólji rábo,
Naj várje dóm in bábo,
Al v šólah béli si glavó!
Junáka vábi bòj, ne bó
Se trúdil on z perésam,
In ne z drevésam.

Učêni stán je zaničván,
Skerbí in húde léta
Moré ubózga kméta;
Nar pèrvi stán soldáški stán:
Soldát živí vesél v en dán;
Sej Cêsar dá pol hléba,
In kar je tréba.

Domà povsód, domà nikír,
Obhódi dôsti svéta,
Zavòlj njegà dekléta,
Ženíce ímajo prepír,
In kádar zapustí kvartír,
Si marsiktéra ’z hiše
Solzíce bríše.

Le êni ljúbici je zvést,
Ti ljúbici část se právi,
Ta grè z njim v bòj kervávi,
Ga sprémi čèz goré brez cést,
In čez ozídje tèrdnih mést,
Kjer smèrt junáške bráte
Povábi v sváte.

Sej vém, de móra vsák umrét’,
In íti vsák k pokóju,
Na póstlji ali v bóju,
Potèrta stárost, mládi cvét. —
Pet čévljov mérim, pálzov pét,
Vesélo čèm živéti,
Junáško — vmréti.

V spomínj Valentína Vódnika.

V Arábje pušávi
Se tíčik rodí;
V odljúdni gošávi
Sam za-se živí.

So zvézde sestríce,
Mu mésic je bràt;
Ni dàno mu tíce
Si ljúbico zbràt’.

Zanj drúžba ne mára,
In on ne za njó;
V samôti se stára,
Mu léta tekó.

Nar slájši dišáve,
Ki zánje sam vé,
Nar žláhtniši tráve,
Kadíla dragé,

In míro nabéra
Netrúden vse dní,
Se vbáda, se vpéra,
Za smèrt le skerbí.

Germádo ’z njih déla
Perléten samčè,
Ko príde smèrt béla,
Na nji se sožgè.

Vun pláne z plaména,
Z svitlôbo obdán,
Slovéčga iména
Tič Fenis na dán.

Tak pévic se trúdi,
Samôten živí,
Se v slávi, ki zgrúdi
Ga smèrt, prerodí. —

V spomínj Andréja Smoléta.

Čèrne te zêmlje pokríva odéja
V gróbu tihôtnim, naš brátec Andréj!
Vínce zlató se v kozárcih nam sméja,
V tvôjo opómbo pijêmo ga zdéj.

Zbráni perjátli v spomínj ga pijêmo
Tvôjih vesélih in žálostnih dní;
Zráven si táke zdravljíce pojêmo,
De ni nesréčen, kdor v gróbu leží.

Čédna postàva bilà ti je dána,
Bístri je úm ti z bogástvam bil dán,
Bóljga sercá, ni iméla Ljubljána,
Kàk si za sréčo človéštva bil vžgán!

Krátko sijále so zvézde perjázne,
V sánjah prijétnih te zíbal je úp ;
Jézo si sréče občútil sovrážne,
Zgódej okúsil življênja si strúp.

Déklica drúzga móžá je objéla,
Ki od ljubézni do njé si bil vnét;
Tréšla v bogástvo nesréče je stréla,
Krájnski v obúpu zapústil si svét.

Vídil si Némško, Francósko, Británsko,
Vídil si Švajca visôke goré,
Vídil si jásno nebó italjánsko;
Sréče ni ránjeno nájdlo sercé.

Vídil povsòd si, kak íšejo dnárje,
Kàk se le vklánjajo zlátmu bogú;
Kjé bratoljúbja si vídil oltárje?
Z sèrcam obúpnim si pèršel domú.

Môgla umréti ni stára Sibíla,
De so pernêsli ji ′z dóma perstí;
Ena se têbi je žêlja spolníla:
V zêmlji domáči de trúplo leží.

V zêmlji slovénski, v predrági dežéli,
Ki si jo ljúbil presèrčno ves čàs;
V ktéri očétje so náši slovéli,
Ktéra zdej íma grob kómej za nàs.

Têška človéku ni zêmlje odéja,
Vzámejo v sêbe ga njéne močí;
Tèrčimo, brátje! še vínce se sméja,
Dólgo Smolétov spomínj naj živí! —

Od želézne céste

»Blíža se želézna césta,
Njé se, ljúbca! veselím;
Iz Ljubljáne v drúge mésta,
Kákor tíčik poletím.«

»Ak je blízo tísta césta,
Móraš vzét’ me, ljúbčik mój !
De, poglédat ptúje mésta,
Bóm peljála se z teboj.«

»Sám se po želézni césti
Vôzil bóm od nàs do nàs;
Drúgo ljúbco v vsákim mésti
Imel bóm za krátek čás.«

»Céste têbi ne zapéram,
Ne na Dúnaj, v Grádec, v Tèrst;
Tí pa mêne pústi zméram,
Pét ’mam bóljših na vsak pèrst.«

»Vé Krajníce ste košáte,
So perjázne Štájarke;
Tèrst dekléta ’ma bogáte,
Dúnaj zál’ obléčene.«

»Smò poštêne me Krajníce,
Vsák slepárčik ní za nàs ;
Mé pa hóčmo bít’ ženíce,
Ljúbce ne za krátek čas.«

»Vé si pa žêlte možíčke,
Ki ne stópjo z vójence,
Zméram vpréžene oslíčke,
Dólgočásne révčike.«

»Têbe sljà pa h krôtkim tícam
Vléče, búzakljúnski kós!
Véter dál boš dvajsetícam,
Percapljál nazáj boš bós.«

»Jez popéljem se kje v Bèrno,
Snúbit Júdnje kèršene;
Bóm peržênil z žèno čèrno
Pénjezov na mérnike.«

»Jez pa iz domáčih stárcov
Si možá zvolíla bóm;
Imel bó ko péska dnárcov,
Mêne várval bó in dóm.«

»Žêne jez ne bóm zapéral,
Bál ne bóm se zánjo nìč;
Njé obrésti bóm pobéral,
Žível brez skerbí ko tìč.«

»Jez pa hláče bóm nosíla,
Gospodár bóm čez mošnjó,
Bóm vabíla na kosíla,
Kógar mêni bó ljubó.«

»Varij! céli dán bo gódil,
Vsò noč kášljal stári móž;
Bó te še od híše spódil,
Ak mu strégla pràv ne bóš.«

»Júdnja je ko Sátan zvíta,
Kádar bóš z njo zavozlán,
Pervošíla skoporíta
Kómej ti bo sók neslán.«

»Tórej bódi mêni zvésta,
Séj te ljúbim le samó;
Kjé je šè želézna césta,
Kòj mi v zákon dàj rokó.«

»Têbi jez ne bóm nezvésta,
Ljúbčik! ti si tíčik zrèl;
Ko želézna príde césta
Varij, de ne bóš mi všèl!«

»Po nji pêljal te ženíco
Bóm na Dúnaj, v Grádec, v Tèrst,
Zvésto kázat jim Krajníco,
Ak ne bó na póti — kèrst.«

»Ak kaj tácga se naprávi,
Bóš počákal, ljubčik mój!
Vsêlej móž nar mànj zaprávi,
Ak ženíco ’má sebój.« —

Zapušêna.

Je za drúziga dekléta
Zdàj ljubézen tvôja vnéta;
Jêzik ji lažnjív’ obéta,
Jo peljáti prèd oltár;
Bóg te obvár!

De perségel, si obljúbil,
De bóš mêne sámo ljúbil,
De ne bóš tí drúge snúbil,
Ní ti v míslih vèč nikdár,
Bóg te obvár!

De sercé, ki je gorélo
Le za té, življênje célo
Níkdar vèč ne bó vesélo,
Kaj je têbi téga már;
Bóg te obvár!

Bóg obvár te zdàj in védno,
Bóg obvár te z ljúbco čédno,
Bóg mên’ úro dàj poslédno
Préd, ko grésta prèd oltár,
Bóg te obvár! —

Nezakónska máti.

Káj pa je têbe tréba biló,
Déte ljubó, déte lepó !
Mêni mládi déklici,
Neporočêni máteri? —

Oča so kléli, têpli me,
Máti nad máno jokáli se;
Môji se mêne sram’váli so,
Ptúji za máno kazáli so.

On, ki je sám bil ljúbi mój,
On, ki je právi ôča tvój,
Šèl je po svéti, Bóg vé kám;
Têbe in mêne ga, je srám!

Káj pa je têbe tréba biló,
Déte ljubó, déte lepó!
Al te je tréba biló, al nè,
Vùnder presèrčno ljúbim tè.

Mêni nebó odpèrto se zdí,
Kádar se v tvôje ozrèm očí,
Kádar perjázno nasméjaš se,
Kár sim prestála, pozábljeno je.

On, ki ptíce pod nébam živí,
Nàj ti da sréčne, veséle dní!
Al te je tréba biló, al nè,
Védno bom sèrčno ljubíla tè. —

Pévcu

Kdo zná,
Noč tèmno razjásnit’, ki táre duhá!

Kdo vé
Kregúlja odgnáti, ki klúje sercé
Od zóra do mráka, od mráka do dné!

Kdo učí
Izbrísat’ ’z spomínja nekdájne dní,
Brezúp prihódnjih oduzét’ spred očí,
Praznôti vbejžáti, ki zdájne morí!

Kakó
Bit’ óčeš poet in ti preteškó
Je v pèrsih nosít al pekèl, al nebó!

Stanú
Se svôjiga spómni, tèrpi brez mirú! —

Baláde in Románce

Hčére svèt.

Ljúbice pod ôkno drági
Príde marsiktéro nóč,
Z déklico se pogovárjat,
Dòkler se napóči zór.

Tó je zvédil ôča stári,
Stári ôča, sívi móž,
Krégal svôjo lépo hčérko,
In svaríl jo je rekóč:
»Ako bóš per ôkni stála,
Kádar mémo hôdil bó,
Ak po nôči govoríla,
Ino z njím vasvála bóš,
Híšo bódem ti ográdil,
Zídal zíd bom króg in króg,
Spústil bóm okóli hiše
Súltana, de lájal bó,
Stári híšni bóm ukázal,
De bo spávala z tebój.«

Hčérka je odgovoríla,
Té beséde mu, rekóč:
»Stári ôča, ôča ljúbi,
Ljúbi ôča, módri móž!
Lójtro bó za zíd pernésel,
Za peséta krúha kós,
Híšna mêni dávno nósi
Písma z pláčano rokó;
Ako hóčte, de ne príde,
Vèč pod ôkno ljúbi mój,
Za ženíco dájte drágmu,
Ljúbi ôča! me na dóm.«

Učénic.

Klél je néki mlád učénic
Púst na pepelníčno jútro,
Té beséde je govóril
V jézi svòji tísto úro:

»O, predpúst! ti čàs presnéti,
De bi vèč ne pèršel v drúgo !
Tí med máterne petíce
Si poslál požréšno kúgo,
Si mošníco mi rejêno
Djál popólnama na súho;
Stári ôča se bo práskal,
Glédala bo máti čúdno,
Málo pénezov poslála,
Dôkaj bóta mi naúkov;
Vùndèr tó bi še prenésel,
Tó še ní nar véči húdo.

O, predpúst! ti čàs presnéti,
De bi vèč ne pèršel v drúgo!
Sim obésil závolj têbe
Dókaj čása úk na kljúko;
Tréba prečuváti bóde
Vèč nočí z peržgáno lúčjo,
Dólgo si glavó belíti,
De poprávim spét zamúdo;
Vùnder tó bi šè prenésel,
Tó še ní nar véči húdo.

O, predpúst! tí čàs presnéti,
De bi vèč ne pèršel v drúgo!
Si omóžil dókaj déklic,
In med njími môjo ljúbco,
Mládo déklico nezvésto,
Lépo Rêziko nemškúto,
Za katéro ràd bi dál bil
Krí, življênje, svôjo dúšo. —
De si njó mi tí omóžil,
Oh, to je nar véči húdo!« —

Dóhtar.

»Dóhtar, ti jezíčni dóhtar!
Káj postópaš tí za máno?
Nè prepíram se z nobênim,
De bi pêljal môjo právdo;
Ni umèrla teta môja,
Teta môja, dèkle stáro,
Dè bi, dóhtar! mì oprávijal,
Po nji dédino bogáto;
Sìm premláda, de bi písmo
Ženitvánsko se pisálo,
Dóhtar, tí jezíčni dóhtar!
Káj postópaš tí za mano?« —

»Ne zaméri, ne zaméri,
Cvet lepôte, dèkle drágo!
Nàj tekó ti mírni dnévi,
Bóg ti žívi têto stáro.
Je v šestnájstim, míslim, léti
Se možíti šè prekmálo;
De te ljúbit’ ní prezgódej,
Tvôji mi poglédi právjo.
V právdah ne želí peró ti,
Al sercé, le zá-te vžgáno,
Ti želí v ljubézni slúžit’;
Brez pokója tó za tábo
Vódi mi pogléde, mísli
In nogé z močjó neznáno,
Kóder hódiš cvét lepôte,
Žláhtna róža, dèkle drágo!« —

Turjáška Rozamúnda.

Hrást stojí v Turjáškim dvóri,
Vèrh vzdigúje svój v obláke,
V sénci per kamnítni mízi
Zbòr sedí gospôde žláhtne,
Ker Turjáčan spét gostúje
Rozamúndine snubáče.

Rozamúnda róža déklic,
Část dežéle je domáče ;
Njé poglédi svítle stréle
Z néba jásniga posláne
Dêleč króg junákov sèrcam
Vžígajo skeléče ráne.

Dókaj jo barónov snúbi:
Tróje iz dežéle láške,
Tróje iz dežéle némške,
Tróje ’z štájarske in krájnske,
Ino zráven Ojstrovèrhar,
Ki so bôji mu igráče.
Lép junák sercé bil vnél je
Gospodíčne zlò košáte;
Ki ukáže mu, de prósi
Od očéta jo in žláhte.

Njému ôča njé naprávi
Imenítno gostovánje,
Rozamúndo mu obljúbi,
Rêče mu perpêljat’ sváte
V tréh nedéljah, de nevésto
’Z híše sprémijo domáče.

Tje h gospôdi se perblíža
Pévic razglašêne sláve;
Próšen strúne vbêre, pôje
Déla vítezov junáške,
In deklét očí nebéške
Sèrca od njih ôgnja vžgáne.

Ko premólkne ga popráša
Têta Rozamúnde zále,
De bi jo čez vse pohválil,
Rêče mu beséde táke:

»Ti povéj nam, ki obhódiš
Blížnje ino dáljne kráje,
Kjé bi néki dèkle ráslo
Lépši od nevéste náše?«

»Bóg jo žívi gospodíčno,
Bóg ji hčére dàj enáke,
Tàk cvetéče, tàk slovéče!
Bóg ji síne dàj junáke!
Pod cesárjam zdéj nar lépši
Cvét Turjáška róža ráse;

Sêstra Bášetova v Bósni,
Sónce vsè lepôte zdájne
Po vsim svéti razglašêna,
Ako sláve glás ne láže,
Sáma bi vtegníla bíti
Lépši od nevéste váše.«

Ní nevésti všéč, kar rêče,
Mál’ odgóvor ji dopáde,
Líca spremení rudéče,
Nejevólja jo prevzáme,
Ojstrovèrharja pogléda,
Rêče mu iz jéze nágle:

»Slíšim, de so Bosnijáki
V súžnost gnáli Kristijáne,
Rés junákam je sramôta,
De jih še obkláda járem.
Mèč opáši, Ojstrovèrhar!
Hlápce zbêri in továrše,
Bášetovo izpeljíte
Sêstro, áko kàj veljáte.
Rádi dáli bódo Túrki
Zá-njo náše vàm rojáke.
Brez otrók moj zákon bódi,
Brez vesêlja léta stáre!
Ako šlà bóm préd k poróki,
Ako préd možá objámem,
Ko perpélješ Bosnijánko
V grád Turjáški, de verjámem,
De je táke rés svitlôbe
Túrško sónce, kákor sláve!« —

Žénin z njó obljúbljen svôje
Zbêre Ojstrovèrhar hlápce,
Po perjátle blížnje póšlje,
In si ójster mèč opáše,
Róčno jézdi nad Turćíne,
Spólnit vóljo svôje dráge.
Ne globôka réka, Kôpa,
Ne vderžé ga túrške stráže,
Mèč kervávi v môčni désni,
Prèd sebój derví Bosnjáke,
Bášetovi grád razdéne,
Réši ’z súžnosti rojáke,
Z njími Bášetovo lépo
Sêstro vítez sábo vzáme,
Rásti in podóbe rájske;
Vsìh lepôt bilà je sónce,
Ki so tísti čàs sijále.

Bòlj, ko lépa Rozamúnda,
Lépši Lejla mu dopáde,
V grád Turjáški je ne pélje,
Na svoj grád domú jo vzáme.
Cvét junákov, Ojstrovèrhar,
Ji sercé nedólžno gáne.
Véro zapustí Mahóma,
Túrške šêge in naváde;
Ko bilà se naučíla
Vsìh resníc je vére práve,
Jo je kèrstil, pôtlej níju
Je poróčil grájski páter.

Rozamúnda gréde v klóšter,
Část Ljubljánskih nún postáne.

Júdovsko deklè.

Stojí Morávški tèrg, Lescè,
Več lépih déklic v njìm cvetè,
Med njími Júdovsko deklè.

Kristjáne v cérkev hôdijo,
Po tèrgi se sprehájajo,
Po ljúbih se ozérajo.

Rodú Abrahamóvga hčí,
Pa dán na dán domà sedí,
Le málokdej gre mèd ljudí.

Peršèl je spét sabótni dan,
Ki ne spoštúje ga Kristján,
Od vérnih Júdov praznován.

Ker témpelj njih dêleč stojí,
Zapóldan spét domà sedí,
Popóldan táko govorí:

»Od séje mêni slábo je
Pustíte, ljúbi ôča! me,
De v dívnjek grem sprehájat se.

Tam lépe róžice cvetó,
Veséle tíčice pojó,
Se plášne sèrnice pasó.«

Ko v grájski dìvnjek je peršlà,
Júdovska lépa déklica,
Mladénča nájde kèršen’ga.

Za béle jo roké perjél,
Na sèrce stísnil, jo objél,
Je góvoríti tak začél:

»De ljúbit’ móram vse ljudí,
Tak véra môja me učí,
Al ljúbiš me, Júdovska hčí!«

Odtégne béle mu roké,
V očí ji stópijo solzé,
Odrêče mu beséde té:

»Ak rávno mêne ljúbit’ sméš,
Jez dôbro vém, ti dôbro véš,
De v zákon vzéti me ne sméš.«


In šlà je žálostna domú,
Tožíla mílimu Bogú,
De ní nje vére, njé rodú.

Al vèčkrat je nazáj peršlà;
Nje véra tèrden jéz je bilà,
Ljubézni njé ni vstávila.

Zdravílo ljubézni.

Je ljúbimu ljúb’ca, lepôte cvét,
Umèrla stára le osemnájst lét.

Mladénič obljúbi ostáti ji zvést,
Se noč in dan jókal je méscov šést.

Se mílo je jókal, je mílo zdihvál,
Grob njéni je vsák dan obiskovál.

Ga máti toláži, takó govorí:
»Jez ímam tri bráte, tí újce trí.

Brat pèrvi kupèc je, on kúpe zlatá,
Na méro ta újic tvój íma srebrá.

Od mésta do mésta se vózi vesél
Po svétu, on ràd sebój te bo vzél.

Podàj se k njêmu preglédej svét,
Po svétu boš dókaj vídil deklét.

Bolj úmne, bogáte, bòlj lepé
Boš vídil, pozábil podóbo njé.

Al, ak ne znebíš se sèrčnih rán,
Nazáj spet prídi čez lét’ in dán;

Mi v klóštru prebíva drúgi bràt,
Tvoj drúgi je újic učèn opàt.

Opàt in meníhi, módri možjé,
Gotóvo ti bódo ozdrávli sercé.

Samôta, pòst, učenóst, brevír
Nazáj ti spet dáli bódo mír;

Al, ak ne znebíš se sèrčnih rán,
Nazáj spet prídi čez lét’ in dán.

Moj trétji brat vôjskni je poglavár,
Spet prídi nazáj, ne obúpaj nikár.

Do sèrca velíko íma oblást
Vojšákov ljúbica, presvítla část,

Pred, ko de pretêče lét’ in dán,
Na vójski se znébil bóš sèrčnih rán.«

Se dólgo vgovárjal, bránil je,
Ni vbránil se prôšnjam mátere.

Prijázno kupèc mu rôko podá,
Ne zdí se mu škóda zlatá, ne srebrá.

Od mésta do mésta sebój ga je vzél
Ga prôsil in sílil, de bíl bi vesél.

Okóli mu dêleč pokázal je svét,
Povsòd je dôsti vídil deklét.

Bogáte je vídil, úmne, lepé;
Pazábil ni vùnder ljúb’ce bledé.

In káder pretêče lét’ in dán,
Spet k máteri príde bolj bolán.

Ko préd, vsak dán obiskúje grob njé,
Tam mílo zdihúje, in tóči solzé.

Podá se v klóšter, kjer máterni bràt,
Je újic njegóvi učèn opàt.

Opàt in meníhi, módri možjé,
Nobêden sercà ozdrávit’ ne vé.

Se pósti, učí se, in móli brevír,
Nazáj se ne vèrne v sercé mu mír.

In káder pretêče lét’ in dán,
Spet k máteri príde bòlj bolán.

Vsak dán obiskúje, ko préd, grob njé,
In mílo zdihúje in tóči solzé.

»Se k trétjimu ujcu podéj, moj sín!
De sèrčnih znebíš se bolečín!«

Na vójsko je šèl, se sèrčno bojvál,
Častí ni, mír je támkej iskál.

In préd, ko pretêče lét’ in dán,
Do mátere príde líst poslán.

List čèrno je zapečáten bíl,
»O, máti! tvoj sín je mír dobíl!«

Lenóra.

(Iz nemškiga)

Lenóra, ko se zazorí,
Iz strášnih sánj se spláši:
»Zvést nís’, al žív več Vílhelm tí!
Od kód tak dólg’ odláši?«
Je králja Mirosláva ròj
Pred Pràg ji vnésil bíl ga v bòj,
Al zdràv je, kar se lóčil,
Ni písal, ne poróčil.

Se králj in cesaríca stà
Že vùnder omečíla,
Prepíra trúdna dólziga
Med sábo se umiríla;
In trúm se šúm, in vríš, in vrísk,
Se túrški bóben slíš’ in písk,
Iz bôja vôjska céla,
Domú hití veséla.

Povsòd, kjer le nesó nogé,
Po vsáki stèzi, póti
Mladí, starí iz híš hité
Ukánju trúm napróti.
Bogá sin, máti hválita,
Nevésta sprímlja ljúbiga;
Nihčè Lenóre sáme
Ne klíče, ne objáme.

Lenóra gôr’ in dôli vsè
Je vèrste oprašála;
Al zánj ne vé nobèn, kar je
Jih vôjska dám poslála.
Armáda kómej je odšlà,
Lenóra vèrže se na tlà,
Lasé si čèrne rúje,
Se grôzno togotúje.

K nji máti skèrbna perletí:
»Bog vsmíli se!« zdihúje;
»O káj ti je, o ljúba hčí!« —
Jo sèrčno objemúje.
»O máti, máti! prèč je prèč!
Za céli svét ne máram vèč!
Ni mílosti per Bógi,
Gorjé siróti vbógi!« —

»Usmíjen Bóg, pomágaj tí!
Hčí Očenaš molíve!
Vse dôbro je, kar Bóg storí,
De vsmíli se, prosíve.«
»O máti, máti! láž je tó!
Bóg stóril mêni je hudó!
Kogá sim permolíla?
Zdaj môlit’ vèč ni síla!« —

»Vé, kdòr Očéta práv pozná,
De ràd otrók se vsmíli;
Bo vgásnila britkóst sercá
Per svétim obhajíli.« —
»Zató kar v mêni sdàj gorí
Gasíla, obhajíla ni!
Al obhajílo sklíče
Iz grôbov vùn merlíče?« —

»Na Ogerskim, pomísli, hčí!
Nezvést tvój morebíti,
De právo véro zdàj tají,
Se drúgi perkupíti.
Iz misel spústi ga! zató
Nikôli sréčen on ne bó,
Bo kríva pêkla téga,
Ko vmíral bó, perséga!« —

»O máti, máti! prèč je preč!
Zgubljêna sim, zgubljêna!
O smèrt, o smèrt ne čákaj vèč,
De sím bilà rojêna!
Ugásni lúč mi vekoméj!
Me grôba nóč in stráh obdéj.
Ni mílosti per Bógi,
Gorjé siróti vbógi!« —

»Pomágaj Bóg! otrôka tí
Ubóziga ne sódi!
Ne vé, kaj jêzik govorí,
Nje gréham míli bódi!
Slovó svetá britkósti dàj,
In spómni se na svéti ràj,
Kjer dúša Bógu zvésta
Bo Jézusa nevésta.« —

»O, máti! káj je svéti ràj,
Káj je pekèl, o máti!
Le z njím, le z njím je svéti ràj,
Pekèl brez njêga, máti!
Ugásni lúč mi vekoméj!
Me grôba nóč in stráh obdéj!
Brez njêga sréče záme
Ni tù, ne únstran jáme!«

Obúp takó po njì bučí,
Kri vnéma in možgáne,
Na bôžje sklêpe togotí
Predèrzno se neznáne:
Si ráni pèrsi in roké,
De sónce zájde za goré,
De skòz nebéške vráta,
Zvezd trúma príde zláta.

Po vàsi gôri pòk, pok, pòk
Je od podkvá bobnélo;
Zrožlàl je z kônja móž visòk
Na klóp pred híšo bélo.
Poslúšaj! iz nadvrátnih lín
Zvončìk zapôje: cín, cin, cín;
Lenóra dôbro v híši
Leté beséde slíši:

»Aló, aló! le bèrž odprì!
Lenóra spíš, al čúješ?
Al zvésta si ti, ljúb’ca! mi,
Se sméjaš al zdihúješ?«
»O Vílhelm, tí? od kód zdaj tè
Tak pôzno kònj pernésel jè?
Sim čúla, sim jokála,
Britkósti káj prestála!« —

»O pólnočí sedlámo mí,
Sim vstál na čéskim svéti,
Sim pôzno vstàl, in blízo ní,
Te hóčem sábo vzéti.« —
»Berž k mêni v híšo, Vílhelm mój!
Zlo bríje zúnaj mràz nocój ,
Bom, ljúbi! te objéla,
Na sèrci te ogréla.« —

»Naj, ljúbca! zúnaj bríje mràz,
De hôtel bòlj bi bríti!
Moj kònj ceptà, potéka čàs,
Ne smém se dàlj mudíti.
Podpáši, vèrzi róčnama
Na vránca zád se, ljúbica!
Z nevésto dánes spáti,
Sto móram mílj dirjáti.«

»Kakó me nésil bóš nocój
Sto mílj do domačíje?
Poslúšaj, ljúbi Vílhelm mój!
Enájst že úra bíje.« —
»Pot gládko, lúno lèj svetlò!
Merlíč’ in mí ko blísk letmò,
Domú še dánes zvésto
Pernésel bóm nevésto.«

»Kje je tvoj dóm, kje póstljica?
Kakóvo je obóje?«
»O dêleč sta in májhina,
Šést dílj in díljic dvóje!«
»Bo prôstor záme?« — »Ljúb’ca! bó,
Podpáši, vèrzi se serčnó;
Že póstljica postlána,
Je svátovšina zbrána.« —

Lenóra bèrž planíla je,
Na kônja je zletéla,
Z prebélimi rokámi se
Preljúb’ga poprijéla;
In údri, údri, klòp, klop, klòp
Se úrno spústita v kolòp,
De sápe ji zmanjkúje,
In pôdkev ískre kúje.

Na lévi, désni stráni gléj!
Kak sprèd očí letéli
So lógi, trávniki napréj,
Mostóvi kàk groméli! —
»Te stráh ni? — lúno lèj svetlò!
Merlíči jézdjo jáderno!
Jih stráh je têbe túdi?«
»Me ní, mèrtvih ne búdi!«

Kaj tàm gerčé, kaj tàm zvoné?
Kaj vráne ferfetájo? —
Merlíča djáti v gròb velè,
In bílje godernjájo.
Lej blíža se pogrébcov tròp,
O, čúden vídi se pokòp!
Glasóvi so enáki
Žal’vánju púbčev v mláki.

»Po pólnoči pokòp naj bó,
In pétje, žalovánje;
Nevésto péljem zdéj z sabó,
Z menój na ženitvánje.
Zakróži méžnar! pésem tí,
Roké berž náma pòp poví,
De zákon náju zvéže,
Po tìm se z máno vléže!« —

Zdej vtíhne vsé! — Pogrébcov ní!
Pokóren ti besédi,
Klop, klòp terdò za njím letí
Cel tròp po kônja slédi;
In údri, údri, klòp, klop, klòp
Napréj letéli so v kolòp,
De sápe ji zmanjkúje,
In pôdkev ískre kúje.

Na lévi, désni kàk letí
Germóvje, grája, césta!
Kakó leté jim sprèd očí,
Vasí, tergóvi, mésta. —
»Te stráh ni? — Lúno lèj svetlò!
Merlíči jézdjo jáderno!
Ni stráh te mèrtvih túdi?«
»Me ní, — mertvìh ne búdi.«

Poglédaj na visélnice!
Plesát’ okróg kolésa,
Temnò per lúni vídi se,
Trop jásen brez telésa.
»Aló, pošásti! z máno zdàj,
Mi plésat’ ženitvánjski ràj,
Nevésto, ki objámem,
In sábo v póstljo vzámem!«

Pošásti gèrde vèš, veš, vèš!
Za njíma so jo vnéle,
Ko ójster píš skoz zrélo rèž,
Takó so té veršéle.
In údri, údri, klòp, klop, klòp
Napréj letéli so v kolòp,
De sápe ji zmanjkúje,
In pôdkev ískre kúje.

Kar jè pod lúno, oh kakó,
Kakó je vse bežálo!
Nad njíma z zvézdami nebó
Kakó je tó dirjálo! —
»Te stráh ni? — Lúno lèj svetlò!
Merlíči jézdjo jáderno!
Ni stráh te mèrtvih túdi?«
»Gorjé! mertvìh ne búdi!« —

»Petêlin pôje, se mi zdí,
Potéka čàs mi túkaj. —
V nós jútra sápa me skelí,
Berž vránec se zasúkaj! —
Končála pót, končála svà!
Odgrínja se ti póstljica!
Ko blísk leté duhóvi,
Tle môji so domóvi.«

In nàd želézne vráta ti
Jo skókama dervíjo;
Šverk! z tànko šibo jih vsmodí,
Zapáhi odletíjo,
In strášno dúri zakerčé,
Po čèrnih grôbih v skók leté,
Čez kámne peketájo,
Od lúne ti migljájo.

Al prèden mígnil bi z očmí,
O čúdeža neznáne!
Lej! ’z kónjika se plájš zdrobí,
Ko cápice sožgáne.
Ni ga lasú na glávi vèč,
Z lasmí mu páde kóža prèč,
Lej! smèrt je z úro stála,
Kosó v rokàh deržála.

Razbíja vránec, spénja se,
Plamén od njêga šíne,
In pòd Lenóro vbógo vsè
Vse vdêre se in zgíne.
In jók in stók je nad zemljó;
In jók in stók je bíl pod njó.
Lenóra tàm v trepéti
Jenjvála je živéti.

Pod blédo lúno se nad njó
Duhóvi so skleníli,
Plesáli króg in króg, britkó
To pésem zatulíli:
»Terpì, če póka ti sercé!
Prah z Bógam krégat’ se ne smé!
Odšlà si trúpla síli,
Bog dúše se usmíli!«

Povôdnji móž.

Od nékdej lepé so Ljubljánke slovéle,
Al lépši od Urš’ke biló ni nobêne,
Nobêne očém biló bólj zaželjêne
Ob čásu nje cvétja dekléta ne žêne. —
Ko nár bolj iz zvézd je daníca svetlà,
Nar lépši iz déklic je Urš’ka bilà.

Mnogtére devíce, mnogtére ženíce
Okó je na skrívnim solzé preliválo,
Ker Urš’ki sercé se je ljúbiga vdálo;
Al ljúbih biló je nji védno premálo.
Kar slíšala môžkih okróg je slovét’,
Skušála jih v mréže raspéte je vjét’.

Je znála obljúbit’, je znála odrêči,
In bíti perljúdna, in bíti prevzétna,
Mladénče unémat’, bit’ stáršim perjétna;
Modríj in zvijáč je bilà vsih umétna;
Možáke je dólgo vodíla za nós,
Ga stákne na zádnje, ki bíl ji je kós.

Na stárim so tèrgu pod lípo zelêno
Trobénte in gósli, in címbale péle,
Plesále lepôte ’z Ljubljáne so céle
V nedéljo popóldan z mladénči veséle;
Bilà je kraljíca njih Urš’ka berhkà,
Plesáti ni dólgo nje vólja bilà.

Jih, dókaj jo prósi, al vsákmu odrêče,
Prešérna se bráni in plés odlašúje,
Si védno izgóvore nôve zmišljúje,
Že sónce zahája, se mrák perbližúje,
Že sédem odbíla je úra in čéz,
Ko jéla ravnàt’ se je Urš’ka na plés.

Al, ker se ozéra, plesávca si zbéra,
Zagléda per mízi rumêni junáka;
Enác’ga pod sóncam mu ní korenjáka,
Želí si plesáti z njìm déklica vsáka, —
Omréžit’ ga Uršika lépa želí,
Zaljúbljeno v njêga obráča očí.

To vídit’, mladéneč se Urš’ki perblíža:
»Al hôtla bi z máno plesáti?« ji právi;
»Kjer Dónova bístri perdrúži se Sávi,
Od tvôje lepôte zaslíšal sim dávi,
Že Uršika zála! pred tábo sim zdàj,
Že Uršika zála! perprávljen na ràj!«

To rêče in se ji globôko perklóni,
Sladkó mu nasméja se Uršika zála:
»Nobêne stopínjce še nísim plesála,
De čákala têbe sim, rés je, ni šála;
Zatórej le hítro mi rôko podàj,
Lej, sónce zahája, jenjúje že ràj!« —

Podál ji mladéneč prelépi je rôko,
In úrno ta dvá sta po pódu zletéla,
Ko de bi lohké peretníce iméla,
Bilà bi brez trúpla okróg se vertéla,
Ne vídi se, kdáj de pod nôga udár,
Plesála sta, ko bi ju nôsil vihár.

To víditi, drugi so vsi osterméli ,
Od čúdeža gódcam roké so zastále;
Ker níso trobénte glasóva več dále,
Mladénča nogé so terdó zaceptále;
»Ne máram,« zavpíje, »za gósli, za bás,
Strun drúgih, ko pléšem zapôje naj glás!«

So bèrž perdervíli se čèrni obláki,
Zaslíši na nébu se strášno groménje,
Zaslíši vetróv se sovrážno veršénje,
Zaslíši potókov deréčih šuménje,
Pričjóčim po kôncu so vstáli lasjé, —
Oh, Uršika zála, zdaj têbi gorjé!

»Ne bój se, ti Urš’ka! le hítro mi stópi,
Ne bój se,« ji rêče, »ne bój se groménja,
Ne bój se potókov ti môjih šuménja,
Ne bój se vetróv mi perjáznih veršénja;
Le úrno, le úrno obèrni peté,
Le úrno, le úrno, ker pôzno je žé!«

»Ah, májhno postójva, preljúbi plesávec!
De jez se oddáhnem, de noga počíje.«
»Ni blízo, ni blízo do béle Turčíje,
Kjer v Dónovo Sáva se bístra izlíje;
Valóvi šuméči te Urš’ka želé,
Le úrno, le úrno obèrni peté!« —

To rêče, hitréje sta se zasukála,
In dálje in dálje od pôda spustíla,
Na brégu Ljubljánce se tríkrat zavíla,
Plesáje v valóve šuméče planíla.
Vertínec so vídli čolnárji derèč;
Al Uršike vídil nobêden ni vèč. —

Prekòp.

Bil nékdaj je mlad pévic; ne bôgat al slovèč,
Je zlóžil dókaj pésem, od ljúbice nar vèč,
Od ljúbice Sevêre, prevzétne déklice,
Ki níso je oméčle njegóve pésmi vse.

Pomlád se je zbudíla, se veselí je svét;
Al têbe pévic vabi ’z ozídja vùn nje cvét?
Kaj čútar’co čez pléča iz mésta vùn hitíš,
Al ne pijèš studêncov, se mèrzlice bojíš?

V kogá si tàk zamíšljen? kaj glédaš tàk plašnò?
Od njé, al od pomládi zmišlúješ pésmico?
Nobèn ní člôvek zvédil, kaj míslil je tačàs,
So ústa omolčále, oblédil je obràz.

Ko nájdejo ga, prázna čutárčica leží,
Od sèrca spèt do sèrca mu vèč ne róji krí. —
Kdo mu je krív bil smèrti, se prášajo ljudjé;
Nobêden ni bíl zráven, sam Bóg nebéški vé.

K pogrébu vkùp derêjo ljudjé od vsíh straní;
Sevêre, njêga ljúb’ce, med njími vídit’ ní.
Skrivéj po pévcu jóka znabíti se domà;
O, kómej je verjéti, de je tak vsmíljena!

Kaj mášnik z mizerêram, kaj dánes z líbero,
In z drúgo per pokópu hití molítvijo?
Poróka nánjga čáka, zató takó hití;
Prelépa gospodíčna Sevêra se moží.

Zvečér jo je poróčil, do polnočí svatvál;
O polnočí vesél je ’z veséle drúžbe vstál;
Ko príde tje do grôbov, kjer scèr kraljúje mír,
Zaslíši med merlíči gospód glasèn prepír.

Pred njím odpró se vráta, vun pévic perhití:
»Zakáj v perst posvêčeno ste me zagrêbli ví?
Ker sim se sám bil vsmèrtil, je zdéj prepír zató,
Al rábeljnam zapádlo, beríčam ni teló?«

Ne ljúb’ci bít’ napóti, sim v strúpu smert si píl,
Zakáj bi jèz nadléžen merlíčam v zêmlji gnjíl?
Odkópan pévic léžal je zjútraj vèrh, zemljé,
Pokôpat’ k tolovájam beríčam ga dadé.

Neiztrohnjêno srcé.

Grob kópljejo, de zádnji merlìč bo vánjga djân;
Obràz bledgà mladénča perkáže se na dán.
Kopáči ostermíjo, de ’z úst njih sápe ní,
Manj vstrášeni pogrébci vánj vpérajo očí.

De je lepó, bi sódil, visóko čêlo vsák,
Ak bíl bi nekakóvi zapústil ga oblák;
Bilé lepé bi ústa, lep bíl obràz bi bléd,
Ak bíl bi nekakóvi prèč nejevólje sléd.

Dalj čàs ni trúpla glédat’, dih pèrvi ga z drobí;
Sercé samó zavzétim ostáne prèd očmí.
Še bíje, še čutíti je rávno tàk gorkó,
Ko, de biló bi v pèrsih še zdrávo in živó.

Vsi prášajo kdo zádnji v to jámo dján je bíl,
Gotóvo bíl svetník je, ker ní ves v gróbu zgnjíl.
Stal tam je kámen, ktérga nihčè pred číslal ní,
Hité mu máh otrébit’, napìs tak govorí,

De Dobroslàv je pévic bil tjékej pokopán,
Ki pél v tak mílih glásih je od ljubézni rán,
Pel v tàk slovéčih pésmah čast lépe déklice,
Prevzétne gospodíčne, nemíle ljúbice.

Al, ko si je zvolíla mladénča drúziga,
Iz pèrs nobêna njêmu ni pésem vèč peršlà.
Per Bógu ni tolážbe iskál ne per ljudéh,
Očí kalíl mu jók ni, razjásnil líc ne sméh.

V nemár napréj je žível, manj svét, ko razujzdán,
Umèrl je nespovédan, in ne v svet’ ólje dján.
Vsi právijo, de njêmu svetóst ne bráni gnjít’,
Vsi právijo njegôvo sercé ne móre bít’.

»To pévčovo sercé je,« star móž tam govorí,
»Ak bi biló svetníka, bi mír mu dála krí;
Svetóst ne, pésmi véčne mu bránijo trohnét’,
Ki jih zapèrte v pèrsih je nôsil dókaj lét.

Mi mu sercé odprímo, pod nébam nàj leží,
De dán danášnji prêjde, de pèrva noč miní,
De vstáne drúgo sónce, perpélje béli dán;
Spet zájtro ga pogléjmo, ko míne zór hladán.

Hladíjo naj ga sápce, naj rôsa páde nánj,
Naj sónce, lúna, zvézde, kar so mu pévskih sánj
Pred vdíhnile v življênji, prejmêjo spét ’z njegà;
Ak bó ta čàs splahnélo, spet zagrebímo gà.«

Razplátili sercé so, ležálo nóč in dán,
Je tàm pod jásnim nébam, ko míne zór hladán,
Ko vstáne drugo sónce, sercé takó skopní,
Ko béli snég spomládi, de kàj zagrêbsti ní.

Ríbič.

Mlad ríbič céle nočí veslá,
Visôko na nébi zvézda migljá,
Nevárne mu káže póta morjá.

Več lét mu žárki zvézde lepé
Ljubézen síjejo v mládo sercé,
Mu v pèrsih budíjo číste željé.

Ak káki vihár od déleč pertí,
Ak káki se môrski sòm pervalí,
Ak káko mu brêzno naspróti reží,

Na zvézdo gled’jóč vhití, bo otét;
Mlad ríbič od čístiga ôgnja vnét,
Po mórji je várno veslál več lét.

Enkràt se valóvi morjá razdelé,
Perkážejo ’z njìh se dekléta lepé,
Do pása môrske dekléta nagé.

Se kópljejo, sméjajo tak pojó:
»O, sréčen ríbič, sercé zvestó!
Kak dólgo še mísliš ti glédati v njó?

Povéj nam ríbič! povéj zarés,
Al čákaš, de páde zvézda ’z nebés,
Al, de bi k nji zlêlel, čákaš perés?

Biló bi drúgimu čákat’ dolgčàs,
Biló bi drúgimu čákat’ mràz,
Bi drúgi se ne ogíbal nàs.

Nocój bi drúgi odpèrl očí,
Bi vídil, kak blízo strélca stojí,
Lepôta, ki zánjo sercé ti gorí.«

O, rés je, de bi takó ne biló!
Vse rés, kar dekléta môrske pojó;
Obúp mu zalíva sercé zvestó.

Fant z célo močjó se v vêslo vprè,
Ni már skalovjá mu, vihárjov ne,
Nic vèč se na zvézdo ne ozrè.

Napréj brez mirú svoj čôln derví;
Al tàk za pévkami ríbič hití,
Kdo vé! al sám pred sebój beží.

Zgubljèn je vtopljèn, se bojím;
Kdor ljúbi brez úpa ga svarím,
Nikár naj ne veslá za njím! —

Žénska zvestôba.

Bil gódec je mlád, in lép, in vesél,
Lepó je gódil, sladkó je pél.

Biló ni godú, svatóvšnje, semnjà,
De tjè ne bilí bi vabíli gà.

Poslúšajo rádi ga vsi ljudjé,
Ga glédajo ráde dekléta mladé;

Posébno pa Mícka župánova hčí,
Pogósto vánjga obráča oči.

Od čístiga gódec je ôgnja vnét,
Za Mícko bogáto, róžo deklét.

Zastónj več drúzih postópa za njó,
Le njêmu perjázno se sméja okó.

In kar mu obétate očésa njé,
Potèrdijo kmálo beséde sladké.

Nje ôča scer stávi ljubézni se vbrán;
Al ôča bo spróšen, al pa goljufán.

Obljúbi Mícka godčova bít’;
Al sámka ostáti, se ne možít’.

Peršèl je v grád mlad, lép kancelír,
Sto zlátih je slúžil dvákrat štír.

Lohkà bi z témi in kar bo dobíl
Še zráven, ženíco, otrôke redíl.

Od kônca mésto hod’ obiskvàt;
Povábi ga déklic ôče al bràt.

Vklôn máterni gospodíčne okó
Ponújata v zákon mu njéno rokó.

Al v krátkim čásu se zgodí,
De céle mésce ga v méstu ní.

Novíca právi se na glás,
De hódi k župánu pogósto v vás.

Scer ôče župàn so móž neslán,
Kaj déla tàm kancelír vsak dán?

Perljúdna in lépa je njêga hčí;
Al ôna zvestó za gódca gorí.

Bil vél’ki Šmáren peršel je spét,
Peršèl god Mícike, róže deklét.

Bil čàs se je Míc’ki perkupít’,
Zagódnico čàs ji je bíl naredít’.

Pod ôknam gódejo gódci trijé,
Med njími tam góde ljúbi njé.

Pod ôknam gódejo úre trí;
Al Mícike lépe k ôknu ní.

Nje gódec strúne pertíska hudó,
Od Mícike jêmlje nékdo slovó.

Na góslih póčila strúna je,
To gódec! ni dôbro známinje.

Zarótil se je, se je zaklél,
De strúne drúge ne bó napél.

Na máli Šmáren prebléčena
Gospá je Mícika v cérkev peršlà.

______

»O, gódec! kak dólgo boš še žalovál,
Kak dólgo se prèd ljudmí sramovál?

Pomísli, de v jópici déklica
Gospá bi ráda vsáka bilà.

Zakáj si bogáte lótil se?
Snubačov imá na zbéranje.«

Takó ga prijátli tolážijo,
Doklèr mu obràz razjásnijo.

Po strúni ga le bolí sercé,
De vèč je na gósli napéti ne smé.

Kdor úrne roké, sol v glávi imá,
Si v vsáki nesréči pomágat’ zná.

Spet gósli je gódec v róke vzél,
Na trí je strúne gósti začél.

Pretêklo biló let dvóje še ní,
Je bóljši gódil na strúne trí,

Ko znál je pred gósti na vse štír,
In vèč je zaslúžil kot mládi kanclír.

Biló ni godú, svatóvšnje, semnjà,
De tje ne bilí bi vabíli gà.

V pondéljik jútro ’z vesélga godú
Šel dôbre je vólje gódec domú.

Na prágu déklica lépa stojí,
In sôlza za sôlzo ji káplja ’z očí.

»O, déklica! rôsna rôžica!
Kogá te tak žáli, bóžica?«

»Oh v híši moj ôča leží bolán,
In nímam mu dáti, kot sók neslán.«

Bil gódec je mêhkiga sercá,
Mošníco pólno déklici dá.

Za dár svoj òn je nepôkoj prejél,
Za vbógo déklico se je vnél.

In dólgo ní zastónj zdihovál,
Je kmálo objémal jo in kušovál.

Obljúbi mu védno zvésta bít’;
In òn se pred pústam z njó poročít’.

Ta čàs je končal bil vójsko mír,
Spušèn na odlòg je bil mušketír.

Pred dvéma létama bíl je vjét,
Posíli v soldáte bíl je vzét.

Jokále so mílo njéne očí,
Ki zdéj ji sercé za gódca gorí.

V nedéljo spet bíl je pod lípo plés,
»Kaj vídiš tam? gódec! áli je rés,

De stára ljubézen ne zarijoví,
Devétkrat se vèrne, ponoví?

Zakáj se tak jézno obráča t’ okó?
Kaj strúne pertískaš tak hudó?«

Plesála sta rávno mémo njegà
Na góslih je strúna póčila.

Zarótil se je, se je zaklél,
De níkdar več drúge ne bó napél.

______

»Neúmnost in ubóžnost ste sestré,
Bilà ni déklica táka za té.

Le gósti spet skúsi in bódi vesél,
De nísi v zakóna se mréže vjél.«

Takó ga prijátli tolážijo,
Doklèr mu obràz razjásnijo.

Po strúni ga le bolí sercé,
De vèč je na gósli napéti ne smé.

Po strúni se dólgo ní kasál,
Na dvè je spét kmálo gósti znál.

Bilò ni godú, svatóvšnje, semnjà,
De tjè ne bilí bi vabíli gà.

In bíl je spet v grádu gód gospé,
Tam slíšat’ slovéč’ga gódca želé.

In v grádu je lépa híšna bilà,
Perljúdna, al zvíta tíčica.

Bilà še ni stára dvájset lét;
Al vùnder je dôbro poznála svét.

Iz úst gospodíčen svôjih zná,
Kak tréba se trúdit’ je za možá.

Zvestôba je bráti v gódca očéh,
Ki ní je nájdel per ljúbicih dvéh.

Kak stréže mu, kàk perlizúje se;
»O, gódec! nastávlja ti límance.«

In préden se vnámejo zvézde nočí,
Že gódec za lépo híšno gorí.

Njo, kóder on hódi, íše okó,
Vse pésmi njegôve nje hválo pojó.

Tud’ ôna obljúbi le zánjga gorét’,
In gódec presréčni obljúbi jo vzét.

Bilé so v grádu velíke gostí,
Bilà omožíla je mlájši se hčí.

Peršèl je bil v grád marsiktéri svàt,
Iz mésta peršèl je nevéstni bràt.

Šampánjca so píli, veséli bilí,
Odbíla je úra polnočí.

Bil gódec zagódil je kotiljón,
Vsí prášajo, kje je mládi barón?

Vsi prášajo, kaj se mu zgodílo je?
Ker ní ga, de bi on vôdil verstè.

In gré ga ískat, klícat strežáj,
In drúgi za njím, ker ní ga nazáj.

In právili so si tàm na uhó,
Kje, de so ga nájdli in kakó.

Ko gódec skrivnóst pogóvora zvé,
Mu líca rudéče obledé.

Po strúnah lok gôri in dôli derví,
De zádnjih strún êna odletí.

Zarótil se je, se je zaklél,
De drúge ne bóde strúne napél.

______

Tri léta so prèč, zdravník je čàs,
Razjásnil se spét je gódca obràz;

On, ko Paganín je navádil se,
De gódel na êno strúno je.

Na êno je strúno gódil vesél,
In zráven od svôjih ljubic je pél.

In pél je takó od žén in deklét,
De nìč nobêni ne smé se verjét.

Zaljúbil se ní v nobêno vèč,
Dal êno jim hválo je gódec slovèč:

»De ône samé nam úrjo roké,
De ône samé nam gláve vedré.«

Orglar.

Popustí posvètno rábo
Orglarčik in grè v pušávo,
Tàm prepévat’ bôžjo slávo,
Svôje cítre vzáme sábo.

Pésmi svôje med stoglásne
V gójzdu zlíva tíčov kóre,
Od prihóda zláte zóre,
Dòkler sónca lúč ne vgásne.

Al vesêlje v sèrzu vtóni
S časam mu za pétje slávcov,
In vsih gôjzda prebivávcov,
Ker vsák svôjo védno góni.

On ob drúgi si pomládi
Zbêre tíče mládo-kljúne,
Jim prebéra svóje strúne
In jih ráznih pésem vádi.

Kósa, terdokljúnsko déte,
Od preljúb’ga Auguštína,
Vél’kogláviga kalína
Nauči pét’ pésmi svéte.

Zméram svôjo góni slávčik,
Zméram od ljubézni bíje
Sèrcu sládke melodíje,
Tóži ga Bogú pušávčik:

»Lèj, kalín, debéloglávec,
Tèrdokljúnast kós je svôje
Pésmi pústil, lépši póje,
Podučít’ ne dá se slávec!«

Al Bog slávca ní posváril,
Le posváril je pušávca:
»Pústi péti môjga slávca,
Kákor sim mu gèrlo stváril.

Pél je v súžnosti želézni
Jeremíj žalòst globôko;
Pésem svójo je visôko
Sálomon pél od ljubézni.

Kómur pévski dúh sim vdíhnil,
Ž njím sim dál mu pésmi svóje;
Drúgih ne, le té naj pôje,
Dòkler, de bo v gróbu vtíhnil.« —

Razlíčne poezíje.

Zvézdoglédam.

Vsi pòjte rákam žvížgat,
Lažnjívi prátikárji,
Lažnjívi zvézdoglédi,
Vreména ví preróki!
Ví modrijáni! hóčte
V nebéških zvézdah bráti:
Al sónce bó dobrótno
Nam dálo sréčno léto,
Al bó nebá togôta
Vetróv nam šum zbudíla,
Razsúla v pólje tóčo,
Vtopíla čóln na mórji,
Sad umoríla tèrte.
Lažnjívi zvézdoglédi!
Vsi pòjte rákam žvížgat.

Dve sámi zvézdi glédal,
Očí sim svôje ljúbe,
Dve svítli zvézdi glédal,
Sim v njìh neúmni slépic
Veséle brál si dnéve,
In sónčno brez oblákov
Sim brál ljubézni sréčo.

Solzé so mêni zrásle,
In kàs in sèrd sta zrásla,
Sramôta ino môjga
Mirú je smèrt mi zrásla.
Dve sámi ste zmotíle,
Dve sámi zapeljále
Mi zvézdi úmno glávo;
In cél’ga neba hóčte
Vi zvézde zmodrováti! —
Lažnjívi prátikárji,
Lažnjívi zvézdoglédi,
Vreména vsi preróki,
Le pòjte rákam žvížgat! —

V spomínj Matíja Čópa.

(Méra po zgôlih vdájih.)

Tájati léd nàš šè le začnè se, pomlád je drugód žé;
V drági slovénski vkrotèn ni domovíni vihár.
Stéšemo svój si čolnìč nòv, z Bógam zročmò ga valóvam;
Ní se navádil popréd brêznov se, skál ogibát’.
Zvézde, ki réšjo, bilé so neznáne, ki čóln pogubêjo;
Lél bíl nàš je kermár, drúgi je bíl Palinúr.
Tí nam otél si čolnìč, si mu z jádrami kèrmo poprávil,
Tí mu pokázal si pót právo v dežélo duhóv.
Skríta nobêna bilà ní zvézd ti nebá poezíje,
Slédni je bíl ti domàč jêzik omíkan, učèn.
Stári Rimlján kar svetá je gospód, kár Grecia módra,
Z Láhi, Francóz, Španiól, Némic in Albionic,
Čêh in Polják, kar Rús in Ilír, kar ród nas slovénski
Slávnih izmíslil si bíl čása do tvôjga pisánj,
Pólno si znádnost imél njih, Čóp! velikán učenósti,
Tí si zakláde duhá Krêzove bíl si nabrál.
Nísi zaklépal domà tí žláhtniga blágodaróva,
Sêbi zročêno mladóst, drúge si z njím bogatíl.
Kómej zastávil, roják, si peró préd praznuvajóče
V zgúbo velíko rodú, kríviga dókaj samúd,
V Sáve deréče valóv tam vertínčinah smèrt te zasáči,
Glás ti zaprè besedí, ’z rók ti potégne peró.
Zêmlja nemíli čuváj nam zaklàd tvój váruje skópa;
Gróbi na tvôjim očí máteri Slávi rosé.
Níso suhé nam prijátlam očí, ki se spómnimo têbe,
Ino predrágih z tebój tvôje ljubézni daróv.
Séme, ki tí zasejál si ga, žé grè v klásje vesélo,
Nàm in za námi dokáj vnúkam obéta sadú.
Nàj se učenóst in imé, část tvôja, roják! ne pozábi,
Dôkler têbi dragó v Krájni slovénstvo živí! —

Nova pisarija.

Učénec.

»De zdéj, — ko žé na Krájnskim vsák pisári,
Že búkve vsák šušmár dajè med ljúdi,
Ta v prózi, úni v vèrzih se slepári, —

Jez túdi v tròp, — ki se potí in trúdi,
Ledíno ôrje náše poezíje, —
Se vríniti želím, se mi ne čúdi.

Prijátel! úči mêne pisaríje:
Kakó in káj ušéč se Krájncam pôje,
Odkrì mi próze naše lepotíje.«

Pisár.

»Ak so pisár postáti žêlje tvôje,
Moj zláti úk poslúšaj in zastópi,
Zapíši tèrdno ga v možgáne svôje!

Ak hóčeš kàj veljáti v nášim trópi,
Beséd se ptújih bój, ko húd’ga vrága,
Ak kós si tému, kòj na pèrste stópi.

Naj próza tvôja bó lepôte nága,
Minêrve nìč ne prášaj, pój posíli,
Pisárjam próza bó, in pésem drága.

Češ bíti v krájnskih klásikov števíli,
Debélo po gorjánsko jo zaróbi,
Vsi bómo tvôjo část na glás trobíli;

Ak róvtarske vezáti znáš otróbi,
Nov Orfej k sêbi vlékel bóš Slovéne,
In pôzen vnúk poróma k tvôj’mu gróbi.

De krájnšina zaklàd ti svój odkléne,
Zapústi róčno méstne mi soséde,
Tri léta pòjdi v róvtarske Aténe.«

Učénec.

»Al žláhtne krajnske tám cvetó beséde,
Kjer govoríti dôsti vèč ne znájo,
Pastírji sámski, ko iména čéde?«

Pisár.

»Tam, kjèr po stári šêgi šè drekájo,
Kjer ne zmajêjo dôst’, al nìč jezíka,
Beséd nemškvávcov gèrdih ne poznájo.«

Učénec.

»O sréčne róvte! v vàs me íti míka:
Al se bojím per róvtarji, per kméti,
De béra besedí ne bó velíka.«

Pisár.

»Pečêne, ljúbčik! píšeta na svéti
Nikómur níso v gèrlo perletéle;
Brez trúda véčno se ne dá živéti.

Beséde zrášene, beséde zréle,
Ne v róvtah, po planjávi ne kmetíje,
Nikjèr ne bódo ti na nós viséle.

Poslúšaj ga, kakó jo on zavíje,
Jezíka sól, lepôta, de le zíne,
In právo ti vezánje se odkríje.

Tam púl’jo besedí se koreníne;
K tem déni kônce: áča, íšče, úha,
On, ôvka, ôvec, drúge pertiklíne,

To tèrdno skúpej zvári; permarúha!
Lahkò boš v kózji róg ugnál Slovénce,
In próti têbi bó Dobróvski — múha.«

Učénec.

»O zláti uk! adíjo méstne sénce!
Apólon drúgi bóm jez srèd kozárjov
Si v róvtah plétel nevmerjóče vénce. —

Al náše ljúdstvo nékdaj ni oltárjov
Minêrve in Apólona imélo,
Od gèrskih, od latínskih so pišárjov

Dobíli stárši učenóst v dežélo,
In z njó beséde ptúje; — razodéni,
Al sáj se bóde tih poslúžit’ smélo?«

Pisár.

»Bog téga várij! po nobêni céni,
Jezíka náš’ga z njími ne ognúsi!«

Učénec.

»Sej túdi drúgi to storé Slovéni;
Sej vémo, de turčúje Serp, de Rusi
Tatárijo, Polják de fráncozúje,
De včásih vèrli Čèh nemškváti músi.«

Pisár.

»Lej, v knjígah njih je tol’kánj lúl’ke ptúje
Med lépo, čísto Slávšno zasejáne,
De je nobèn puríst vèč ne izrúje;

Al búkev náše Krájnšne spakedráne
Pešíčico denímo na ognjíše,
Prerôjen Fênis číst de ’z ôgnja vstáne.«

Učénec.

»Čmu bó nam, prášam prážno pogoríše?
Al mútasti počákamo zijáli,
De ’z njêga zráse nôvo besedíše?«

Pisár.

»Slovénsko lúl’ko bómo rešetáli,
Hraníli dôbro zèrno, in kar zmánjka,
Iz svôjih bomo tó možgán’ dodáli.«

Učénec.

»Te čúdne zmési stáriga ostánka
In iz novínk Slovénic v Koratáni,
Ne bó razúmel Štájarc ne Ljubljánka.«

Pisár.

»Gorjáčarji, tatóvi in cigáni
Po svôjim govoré; kogá za sílo
Nam v búkvah jêzik svój iméti bráni?«

Učénec.

»Gorjáčarsko, cigánsko káj berílo
Bo čúdno vam pisárjam pomagálo,
Ak bó se vsè drugači govorílo;

Samí svoj úk spoštújete premálo,
Več ptújk clo têbi, ne zaméri, vjíde,
Zakáj bi se jih môje žnáblo bálo?«

Pisár.

»To govorí se, kar na jêzik príde,
Pogóvor, ko na všésa vèč ne bíje,
Ko zjútrejna meglà se v níč razíde;

Kar v búkvah je natísnjen’ga upíje,
To brátec! mèd učêne gré linguíste,
In príča od jezíka lepotíje.

Slovénci bódo bráli búkve číste,
Ak nàs ne hvál’jo, naj me vzáme zlódi!
Cel svét posnémal krájnske bó puríste.

Kar nóčte ví, uméti k svôji škódi,
Kar ne dopáde váši slépi búči,
Častíli bódo pôzni tó naródi.«

Učénec.

»Peržgál si, mójster! žark mi nôve lúči;
Na délapust de sódniga jez dnéva
Slovím, še tó, kaj pél bóm, me podúči!«

Pisár.

»Horáci dúlce et útile veléva,
Kaj prida sliš’jo všesa náše ráde;
Nam útile je zèrno, dúlce pléva.«

Učénec.

»Románce zdéj pojêjo in baláde,
Tragédija se túdi nam obéta,
Sonête slíšim péti pévce mláde.«

Pisár.

»Od mêne pésem vsáka je prekléta,
Ki níma pràv slovénskiga iména,
Naj še takó prijétno bó zapéta.

Ljubézen pôje pèvcov tih Kaména,
Jezíku déla ino sèrcu ráne,
V gerdôbe stréla tréši naj ognjéna!

Baláde od čebélice zasráne,
De bi se té med námi zamórile,
Tragédije ostále nam neznáne!

De bí Krajníce strúpa ’z njih ne píle,
Ljubézni sládke, ki sercé zapélje,
Bi z Rómejovo Júljo ne čutíle!«

Učénec.

»Res škóda bi biló, zdej od nedélje
Do drúge šéstkrat se sercé unáme,
Je šêga, de kdór príde préd, pred mélje!« —

Pisár.

»Baláde pét’ je mlátva prázne sláme,
Je réč pohújšljiva in zapeljíva;
Lenóro bêre nàj, kdor ne verjáme.

Románca je z tragédijo škodljíva,
Teh in sonêtov in zdravljíc ne píši,
Sovráži vse té Muza sramožljíva.

Poj rájši tó, kar tréba je per híši,
Za hléve tréba, tréba je na pólji,
Poj tó, kar kmèt in méščan z prídam slíši.«

Učénec.

»Bog ti zapláti úk, po tvôji vôlji
Bom pél: gosénce káj na répo várje,
Kak perdelúje se krompír nar bólji;

Kakó odprávlajo se ôvcam gárje,
Pregánjajo ušívim glávam gnjíde,
Lovíti míš’ učíl bom gospodárje.«

Pisár.

»O, zláti vék zdej Múzam krájnskim príde!« —

Pèrva ljubézen.

Že míru sèrčnimu nevárne léta,
Mladósti léta so slovó jemále;
Domáče sim lepé poznal dekléta,
Dežél sim ptújih vídil hčére zále;
Bilà sercá ni próstost mên’ odvzéta,
Že so prevzétne mísli mi vstajále,
De mál’, al nìč ljubézen ne oprávi,
Per tému, ki se tèrdno v brán ji stávi.

Peršlá lepôte rájske je devìca,
De vídil bi ne bíl podóbe njéne!
Rudéči zór osrámoté nje líca,
In njé oči nebéških zvézd plaména,
Nikdár več zdràv ne bó, ki ga pušíca
Pogléda bístriga v sercé zadéne,
Kdo znál popísat’ úst bi ljubeznívost,
Nedólžnih pèrs snegá kdo zapeljívost!

Namèst iskàt’ zavétje v trúmi gósti,
Ki nji podóbna stála je prèd máno,
Ki je od njé na zádnji pétik v pósti
Petrárkovo biló sercé užgáno,
Pogléda njén’ga vžíval sìm sladkósti,
Doklèr, de je sercé dobílo ráno,
Ki pêče nóč in dán me brez hladíla,
Ki ní dobíti ji nikjèr zdravíla.

Ne omečé je líca obledêne,
Ne pésem žálostnih glasóvi míli,
In ne očí od spánja zapušêne,
Solzé ne, ki tekó iz njih posíli.
Vesêlje, mír zbežála sta od mêne,
Obúp topí sercé, ker se ne vsmíli. —
Takó, kdor mísli tèrdno státi, páde,
Nevárno glédat’ je dekléta mláde.

Zatórej, kómur már je próstost zláta,
Cvetéčih déklic nàj ne ogledúje!
Bilà mirú sta men’ očésa táta,
Na svôje nàj pogléde skèrbno čúje;
Očí odpró ljubézni dúr’ in vráta,
Skoz té se náša pámet premagúje.
Kdor mêne nóče bógat’, sám bo zvédil,
V nesréče móje réva bó zabrédil.

Slovó od mladósti.

Dni môjih lépši polovíca kmálo,
Mladósti léta! kmálo ste minúle;
Rodíle vé ste mêni cvétja málo,
Še téga róž’ce so se kòj osúle,
Le rédko úpa sónce je sijálo,
Vihárjov jéze sò pogtósto rjúle,
Mladóst! vundèr po tvôji tèmni zárji
Sercé britkó zdihúje, Bog te obvárji!

Okúsil zgódej sìm tvoj sád, spoznánje!
Vesêlja dókaj strúp njegóv je vmóril:
Sim zvédil, de vést čísto, dôbro djánje
Svet zaníčváti sè je zagovóril,
Ljubézen zvésto nájti, krátke sánje!
Zbežále stè, ko sè je dán zazóril,
Modróst, pravíčnost, učenóst, devíce
Brez dót žalváti vídil sim samíce.

Sim vídil, de svoj čóln po sápi sréče,
Komùr sovrážna je, zastónj obráča,
Kak véter njé naspróti tému vléče,
Kogàr v zibéli víd’la je beráča,

De le petíca dá imé slovéče,
De člôvek tóliko veljá, kar pláča.
Si vídil číslati le tó med námi,
Kar úm slepí, z golfíjami, lažámi!

Te vídit’, gèrji víditi napáke,
Je sèrcu ráne vsékalo kerváve;
Mladósti jásnost vùnder mísli táke
Si kmálo iz sercá spodí in gláve,
Gradóve svítle zída si v obláke,
Zelêne tráte stávi si v pušáve,
Povsòd veséle lúčice peržíga
Ji úp goljfivi, k njìm iz stísk ji míga.

Ne zmísli, de dih pérve sáp’ce bóde
Odnésel tó, kar mísli sò stvaríle,
Pozábi kòj nesréč prestánih škóde,
In rán, ki so se kómej zacelíle,
Doklèr, de smò brez dná polníli sóde
’Zučé nas v stárjih létih čásov síle.
Zató mladóst! po tvôji tèmni zárji
Sercé zdihválo bó mi, Bóg te obvárji!

Glósa.

»Slép je, kdòr se z pétjam vkvárja,
Krájnec mój mu ôsle káže;
Pévcu védno sréča láže,
On živí, vmèrje brez dnárja.«

Le začníva per Homêri,
Prôsil réva dní je stáre;
Mràz Ovídja v Póntu táre;
Drúgih pévcov zgódbe bêri:
Nam spričuje Aligiêri,
Káko sréča pévcu vdárja;
Nam spričújeta pisárja
Luzijáde, Don Quixóta
Kákošne Parnása póta —
Slép je, kdor se z pétjam vkvárja.

Káj Petrárkov, káj nam Tásov
Tréba pévcov je perjétnih?
Slíšim od butíc nevkrétnih
Prašát’ zdájnih, prédnjih čásov.
Kómur már perjétnih glásov
Pésem, ki pojó Matjáže,
Bôje króg hrováške stráže,
Már, kar pévec pél Ilírje
Már, »Čebél’ce« rôji štirje,
Krájnec mój mu ôsle káže.

Láni je slepár staríno
Šè prodájal, nôsil škatle,
Méril plátno, trák na vátle,
Létas kúpi si grájšíno.
Nàj gre pévec v dáljno Kíno,
Šè napréj se pót mu káže,
Nàj si z tínto pèrste máže,
Nàj ljubézen si obéta,
Vnéti lépiga dekléta,
Pévcu védno sréča láže.

Vùnder péti òn ne jénja,
Gráb’te dnárje vkùp gotóve,
Kupuvájte si gradóve,
V njíh živéte brez terpljénja.
Kóder se nebó razpénja
Grád je pévca brez vratárja,
V njìm zlatnína čísta zárja,
Srebernína rôsa tráve,
Z tìm poséstvam brez težáve
On živí, vmerjè brez dnárja.

Zabavljívi napísi.

Predgóvor in zagóvor.

Feriunt — summos fulmina montes.

 Naj mísli, kógar bi pušíce té zadéle,
De na visôki vèrh leté iz néba stréle.

Uzròk nezlátiga véka.

Peršlì bi žé bilí Slovéncam zláti čási,
Ak klásik bíl bi vsák pisár, kdor nàm kaj kvási.

Nóvi Pegasus.
»Višnjáni! kám ste svôjga pólža djáli?«
»Za Pégaza smo pévcam ga prodáli.«

Čebélice pušícarjam.
Ko vsáka ní živál lesíca,
Tak vsáki ní napís pušíca.

Čebélice pravljíčarjam.
Pravljíca po Esóp’ od vàs zapéta,
Več níma slásti, kákor jéd pogréta.

Čebélice šéstomerjovcam.
Ak kdó v Heksámetru namèst spondéja,
Al dáktila poslúži se trohéja,
Ne vé, kam se cezúre déjo,
On vpréga Pégaza v galéjo.

Čebélice pésmam brez s in c.
»Brez cêtov têče vír mu Hipokréne,
In êsov v pésmah njêga najti ní!«
»Zatórej nímajo nobêne céne,
Zató so pésmi tíste brez solí.«

Čebélice pévcam létnih čásov.
Kdor govoríti kàj ne vé,
On vrême hvál’ al tóži;
Kdor pévcov péti kàj ne vé,
Od létnih čásov króži.

Lesníčnjeku in Levíčnjeku.
Kakó bi néki sládke pél Lesníčnjek!
Kakó bi néki práve pél Levíčnjek!

Préd pévcu pôtlej homeopátu.
Popréd si pévec bíl, zdaj si homeopát;
Popréd si čása bíl, zdaj si življênja tàt.

Čebelárju.
Zakáj pač múhe mój loví Kastélic?
Prodájat mísli jih namèst čebélic.

Vódnik.
Prebléčen sìm miníšič bíl,
In rád sim pél, še rájši píl.

Rávnikarju.
Gorjancov naših jêzik poptujčvávši
Si krív, de kólne kmèt molítve brávši.

Ahácelnovim pésmam.
Ne čúdi se, nesláne
De pésmi bódo bráne,
Lej púre vábi: »púri, púri«
In bôžje vólke: »šúri, múri!«

(Méra po vdárjih glásnikov in naslédu soglásnikov.)

Nékim pévcam duhóvnih pésem.
Rés je duhóvna, in rés pésem ní váša duhóvna,
Dúh praznôte ki imá, bôžjiga prázna duhá.

Krémpeljnu.
Nísi je v glávo dobíl, si dobíl le slovénšino v krémplje;
Dúh preonémčeni slàb, vôljni so krémplji bilí.

Kopítar.
Nôsil učêno glavó z častjó sim vsìh premagávec;
Smèrt in ošábnost stè zmagale mêne sáme.

Daníčarjam.
Dobróvski.
»Perjátel! ki ’z svetá prídeš, mi povéj po pravíci,«
Dobrovius modróst práša Kopítarjovo:
»Al Dubróvničánov, sèrpski, al már vèrli hrováški
Jêzik píšejo Gáj, Gája goréča druhál?«
Kopítar.
»Gáj daničár, daničárska druhál? svój píšejo jêzik,
Slávšine tí júžnih sò jáničárji dežél.«

Baháči čvetéro bòlj mnóžnih Sláve rodóv.
Čêh, Polják in Ilír, Rús svój ’zobráziti jêzik,
Njìh le mogóčni ga ród íma pravíco pisát’;
Béli Hrovàt, Rusnják ne, Slovák ne, z Slovénci ne drúgi,
Tìm grè Sláve pesám, lájati, táce lízat’.

Naróbe Katón.
Od drúgih mánjši in častèn mànj ród je slovénski,
Lákota sláve, blagá, vléče pisárja drugám.
Victrix causa Diis placuit, sed victa Catoni;
Stánko Slovéncov vskòk, Vráz si naróbe Katón.

Pričujóče poezíje.
Smé nékaj nas, kèr smo Prešérnove, bíti prešérnih;
Pésem káže dovòlj, kàk je naš ôče kroták.

Gazéle.

1.

Pésem môja je posóda tvôjiga iména,
Môjiga sercá gospóda tvôjiga iména;
V njì bom mèd slovénske bráte sládki glás zanésil
Od zahóda do izhóda tvôjiga iména;
Na posódi v zlátih čèrkah sláva se bo brála
Od naróda do naróda tvôjiga iména,
’Z njé svitlôba bó goréla šè takràt, ko bóva
Unstran Káronov’ga bróda tvôjiga iména.
Bòlj ko Dêlie, Koríne, Cíntie al Lávre
Bi biló pozábit’ škóda tvôjiga iména.

2.

Očí sim vêčkrat prášal, áli smém
Ljubíti te; odgóvora ne zvém.
Od déleč glédaš, drága! me perjázno;
Prevzétno víhaš nós, ko mémo grém.
Ak v têbe so obèrnjeni poglédi,
Odtégneš prêcej svój obràz očém;
Al, ak dekléta drúge ogledújem,
Zakríti jéze ní ti móč ljudém.
Takó, al ljúbiš me, al me sovrážiš,
Kak bi ti vstrégel, siromàk ne vém.

3.

Žálostna komú neznána je resníca, de jo ljúbim,
V pésmih môjih védna, sáma govoríca, de jo ljúbim.
Vé že nóč, ki brítko slíši zdihováti me brez spánja,
Vé že svítla zárja, dnéva porodníca, de jo ljúbim.
Vé že jútro, vé že póldne, vé že mráčni hlád večéra,
Tího tôžbo môj’ga bléd’ga, vél’ga líca, de jo ljúbim.
Prebivál’ša môj’ga sténam, mírni je samôti znáno,
Túdi nepokóju mésta ni novíca, de jo ljúbim.
Vé že róža, ki per póti, kóder drága hódi, ráse,
Vé že, ki nad pótjo léta tíca, de jo ljúbim.
Vé že môkri pràg nje híše, vsáki kámen blízo njêga,
Ino vé, ki mémo vódi me stezíca, de jo ljúbim.
Vé že vsáka stvár, kar védit’ in kar slíšati od mêne,
In verjéti nóče drága mi devíca, de jo ljúbim.

4.

Drága! vém kakó per têbi me oprávljajo ženíce,
Právjo, de v ljubézni môji ní biló nikdár resníce,
Kàk si brúsijo jezíke, in ti štéjejo na pèrste
Per kaféti, kár jih nísim, kár sim ljúbil jih, devíce;
Al poslúšaj môjo spóved, rêkla bóš, de sim nedólžen,
De le sáma tí si kríva, ak je v tému kàj krivíce:
Dôkler ne cvetè še róža, so v častì per nas viól’ce,
Zvònčike, marjétce, drúge tudi číslamo cvetlíce,
Kdòr ni slíšal níkdar péti sládkih pésem Filoméle,
Rád poslúšal bó sternáde, šínkovce in drúge tíce.
Al je moč na pèrvi prôstor jo v zbirálših posadíti,
Móč ji pèrvo část skazáti, áko v njìh je ní kraljíce?
Préd dekléta so iméle, ál kar tí cvetèš med njími,
Vsìh lepôt nobêna níma nam dopásti vèč pravíce.
Tó pomísli ne zaméri, de kar sónce sim zaglédal,
Od očí so túdi mêni se uzdígrnle tamníce.

5.

Med otróci si igrála, drága! láni, — čàs hití;
Létaš že unémaš sèrca po Ljubljáni, — čàs hití.
Kóder hódiš te mladénči sprémljajo z očmí povsòd,
Satelítov tròp nam zvézde kràj oznáni, — čàs hití,
Zdéj je Hánibal per Kánah, premagávec tvoj obràz,
Náše sèrca Rím ostrášen, ne vstrahváni, — čàs hití.
Déklica prevzétna! zmísli, kàk je krátek vsáki cvét,
De začnè se léto stárat’ žé v Serpáni, — čàs hití.
Pévca vbóziga uslíši, ki ga ránil tvój poglèd,
Préd ko stárost bó Maháon njêga ráni, čàs hití.
De Helénina lepôta, tóljkanj móž pred Trojo smèrt
Ní pazábljena, le pésem sáma bráni, — čàs hití.

6.

Al bo kál pognálo séme, kdor ga séje, sám ne vé;
Kdòr sadí drevó, al bóde zréd’lo véje, sám ne vé.
Se pod strôpam néba trúdi lét’ in dán nómad;
Al pa kônec léta bóde kaj perréje, sám ne vé.
In kúpec po svéti hódi, àl pa káj dobíčka bó,
Za blagó kadèr gotóve dnárje štéje, sám ne vé.
In vojšák, ki ga trobénta vábi med kanónov gróm,
Káj plačílo bó vročíne, rán in žéje, sám ne vé.
Lèj tak pévec tih gazélic, àl jih bêreš tí, al ne,
Al per njìh sercé ledéno se ogréje, sám ne vé.
In al véš, de tí ga vnémaš, tí mu pévski ôgenj dáš,
Al se smèl bo razodéti sáj poznéje, sám ne vé.

7.

Kdór jih bêre, vsák drugáči pésmi môje sódi;
Eden hváli in spét drúgi vpíje: »fej te bódi!«
Ta velí mi: pój sonéte; úni: pój baláde ;
Trétji bi bil bòlj prijátel Pindárovi ódi.
Bó perjéten morebíti tému glás gazélic;
Uni bó pa rékel: káj za Vódnikam ne hódi?
Razújzdánim bódo môje pésmi prenedólžne;
Al tercjálke porekó, de jih je vdíhnil zlódi.
Jèz pa têbi sámi, drága! žêlel sim dopásti,
Drúgih nísim prášal, káj se jim po glávi blódi. —

Sonétje.

Očétov náših imenítne déla

Očétov náših imenítne déla,
Kar jìh nekdájnih čásov zgódba hráni:
Kakó Metúlum se Avgústu bráni,
Kaj je do zdéj Ljubljána doživéla,

Kak vére brámba je bilà dežéla,
Kakó per Sísku Kôpe so pijáni
Omágali pred Krájnci Otománi,
Vam bó Homêrov náših pésem péla.

Preslábe péti bôje vam slovéče,
Pojó Krajníc lepôto môje strúne,
In tvôjo část, nevsmíljena devíca!

Pojó ljubézni môje vam nesréče,
Kakóvi révež je, ki ga presúne
’Z očí nebéških vèržena pušíca.

Verh sónca síje sóncov céla čéda

Verh sónca síje sóncov céla čéda
Po néba svítlih pótih razkropljêna;
Od sónca, ljúb’ga svôj’ga zapušêna
Jih zêmlja célo nóč z vesêljam gléda:

Ko se zlatí oblákov trúma bléda,
Nazáj perpélje zárja ga rumêna,
Tak zêmlja je v ljubézni vsa zgubljêna,
De v-ánje ne obèrne vèč pogléda.

Kar zvézd nebó deklét imá Ljubljána;
Rad ogledújem vàs cvetéčo-líčne,
Ljubljánske, ljubezníve gospodíčne!

Al drági táka móč je čez me dána,
De príčo njé sim slép za vse devíce,
Zamáknjen v míl’ obràz sercá kraljíce.

Tak kákor hrepení okó čolnárja

Tak kákor hrepení okó čolnárja
Zaglédat’ vájni zvézdi, Dioskúri!
Kadàr razgrája píš ob húdi úri,
Ko se tepó valóvi, gróm udárja. —

Zakáj ak vájnih zvézd zasíje zárja,
Vetróvam Eol kój zakléne dúri,
Po mórji, po razjásnjenim azúri
Kraljúje mír, potíhne šúm vihárja. —

Tak, drága déklica! zvezd tvôjih čákam,
Takó in bòlj še čákam hrepenéče,
Očí zaglédat’ tvôjih svítle žárke;

Zakáj, ak tí rekó bežat’ oblákam,
Ak šè takó vihári jéza sréče,
Nebó se kòj zvedrí krog môje bárke.

Dve sêstri vídile so zmóti vdáne

Dve sêstri vídile so zmóti vdáne
Očí: biló deklè je nísko êna;
Bilà je drúga níj visôka žêna,
Obé lepôte cvét, in část Ljubljáne.

Pobégnil tàk sim, kákor sèrna pláne
Od lôvcov v préjšnjih čásih osterljêna,
Ko spét se strélcov trúma ji zelêna
Perkáže in jo spómni stáre ráne.

Ak prášate od kód strahôta táka?
Raníla mêne z ôjstro sta pušíco,
Kupído strélec, máti z njím njegóva.

Ta dvá sim míslil víditi bogóva:
Za Amorja sim mánj’ imél sestríco,
Bilà je véči Véneri enáka.

Kupído! tí in tvôja lépa stárka

Kupído! tí in tvôja lépa stárka,
Ne bóta dálje me za nós vodíla ;
Ne bóm pel vájne hvále brez plačíla
Do kônca dní, ko siromàk Petrárka.

Dovòlj je lét mi žé naprédla Párka;
Kogá mi je pernêsla pévska žíla?
Nobêna me še ní deklét ljubíla,
Kadíl ne bóm več váju brez prevdárka.

Obéti vájni so le prázne šále;
Sit, nehvaléžnika! sim vájne tláke;
Te léta, ki so mêni še ostála,

Celdán iz právd kovál bom rumenjáke,
Zvečér z prijátli práznil bom bokále,
Pregánjal z vínam bóm skerbí obláke.

Je od vesél’ga čása têklo léto

Je od vesél’ga čása têklo léto,
Kar v Bétlehemu ángeljcov hosána
Je oznaníla, de je noč končána,
Dvakràt devétsto tri in trideséto.

Bil vél’ki téden je; v sabóto svéto,
Ko vábi môlit bôžji grôb Kristjána,
Po cérkvah tvójih hôdil sim, Ljubljána!
V Ternóvo, tjè sim úro šèl deséto.

Ternóvo! kràj nesréčniga iména;
Tarn mêni je gorjé biló rojêno
Od dvéh očésov čístiga plaména.

Ko je stopíla v cérkev razsvetljêno,
V sercé mi pádla ískra je ognjéna,
Ki vgásnit’ se ne dá z močjó nobêno.

Sonétni vénec.

Poet tvoj nòv Slovéncam vénec víje

Poet tvoj nòv Slovéncam vénec víje,
’Z petnájst sonétov ti takó ga spléta,
De »magistrále«, pésem trikrat péta,
Vsih drúgih skúpej véže harmoníje.

Iz njêga zvíra, vánjga se spét zlíje
Po vèrsti pésem vsáciga sonéta;
Prihódnja v prédnje kôncu je začéta;
Enák je pévec véncu poezíje:

Vse mísli zvírajo ’z ljubézni êne,
In kjèr ponôči v spánji so zastále,
Zbudé se, ko spét zárja nóč prežêne.

Ti si življênja môj’ga magistrále,
Glasíl se ’z njêga, ko ne bó več mêne,
Ran môjih bo spomín in tvôje hvále.

Ran môjih bo spomín in tvôje hvále

Ran môjih bo spomín in tvôje hvále,
Glasíl Slovéncam se prihódnje čáse,
Ko mi na zgódnjim gróbu máh poráse,
V njim zdájne bódo bolečíne spále.

Prevzétne, kákor tí dekléta zále,
Ko bódo slíšale tìh pésem gláse,
Sercá želézne djále prèč opáse,
Zvestó ljubézen bódo bòlj spoštvále.

Vreména bódo Krájncam se zjasníle,
Jim mílši zvézde, kàkor zdéj sijále,
Jim pésmi bòlj slovéče se glasíle;

Vundèr té bódo morebít’ ostále,
Med njími, kèr njih poezíje míle
Iz sèrca svôje so kalí pognále.

Iz sèrca svôje so kalí pognále

Iz sèrca svôje so kalí pognále,
Ki bolečín molčáti dèlj ne móre;
Enák sim pévcu, ki je Leonóre
Pel Estijánke imenítne hvále.

De s’ od ljubézni ústa so molčále,
Ki mu mračíla je mladósti zóre,
Ki v úpu nìč iméla ní podpóre,
Skrivéj so pésmi jo razodevále.

Željá se ôgenj v mêni ne poléže,
De s’ úpa tvój poglèd v sercé ne vlíje,
Strah razžalíti te mi jêzik véže.

Britkóst, k’ od njé sercé več ne počíje,
Odkrívajo njegóve, skrívne téže
Mokrócvetéče róž’ce poezíje.

Mokrócvetéče róž’ce poezíje

Mokrócvetéče róž’ce poezíje
Očítajo to, kàr se v pèrsih skríva.
Sercé mi je postálo vèrt in njíva,
Kjer séje zdéj ljubézin elegíje.

Njih sónce tí si. V ôknu domačíje,
Ne dá te nájti, lúč ti ljubeznjíva!
V gledíšu, na sprehódih sréča kríva,
Ne v krájih, kjèr plesávk verstà se víje.

Kolìkokrátov me po mésti žêne
Zaglédat têbe žêlja; ne odkríje
Se mên’ obràz lepôte zaželjêne.

V samôti iz očí mi sôlza líje,
Zatórej pésmi têbi v část zložêne
Iz krájov níso, ki v njih sónce síje.

Iz krájov níso, ki v njih sónce síje

Iz krájov níso, ki v njih sónce síje,
Kjer tvôje mílo se okó ozíra,
Kjer vsa v poglédu tvójim skèrb umíra,
Vsih bolečín se pozabljívost píje.

Kjer se vesêlje po obrázi zlíje,
Kjer míne jéza notránj’ga prepíra,
Kjer pétje z pólniga sercá izvíra,
Zbudé se v sèrcu sládke harmoníje.

Kjer porosêno od ljubézni číste,
Kalí, kar žláhtniga je, žêne zale,
Ko, ki budí dih pomladánjski líste,

Od támkej níso pésmi tvôje hvále,
Pomládi sréčne, blagodárne tíste
Celčàs so blágih sápic pogrešvále.

Celčàs so blágih sápic pogrešvále

Celčàs so blágih sápic pogrešvále,
Od têbe, dráge déklice prevzétne,
Pernêsle níso bóžicam prijétne,
Ki bi bilà jih ožívela, hvále.

Bilé so v stráhu, de boš tí, de zále
Slovénke némško govorít’ umétne,
Jih bóte, ker ’z Parnása so očétne
Dežéle, morebíti zaničvále.

Kaméne náše zapúšêne bóž’ce,
Samíce so pozábljene žalvále,
Le ptújke so častíle Kránjcov mnóž’ce.

Cvetlíce náše poezíje stále
Do zdéj so verh snežníkov rédke róž’ce,
Obdájale so vtèrjene jih skále.

Obdájale so vtèrjene jih skále

Obdájale so vtèrjene jih skále,
Ko nékdaj Orfejovih strún glasóve,
Ki so jim ljúdstva Trácije siróve
Krog Hêma, Ródope bilé se vdále.

De bi nebésa mílost nam skazále!
Otájat’ Krájna nášiga sinóve,
Njih in Slovéncov vsih okróg rodóve,
Z domáčmi pésmam’ Orfeja poslále!

De bi nam sèrca vnél za část dežéle,
Med námi potolážil razpertíje,
In spét zedínil ród Slovénš’ne céle!

De b’ od sladkôte njéga poezíje
Potíhnil ves prepír, bilé veséle
Vihárjov jéznih mèrzle domačíje!

Vihárjov jéznih mèrzle domačíje

Vihárjov jéznih mèrzle domačíje
Bilé pokrájne náše so, kar Sámo!
Tvoj dúh je zgínil, kár nad tvôjo jámo
Pozábljeno od vnúkov véter bríje.

Oblóžile očétov razpertíje
Z Pipínovim so jármam súžno rámo;
Od tód samó kervávi pùnt poznámo,
Boj Vítovca in ropánje Turčíje.

Minúli sréče so in sláve čási,
Ker vrédne déla níso jih budíle,
Omólknili so pésem sládki glási.

Kar níso jih zatèrle čásov síle,
Kar ráste róž na mládim nam Parnási,
Izdíhljeji, solzé so jih redíle.

Izdíhljeji, solzé so jih redíle

Izdíhljeji, solzé so jih redíle
’Z Parnása môjga róžice prič’jóče:
Solzé z ljubézni so do têbe vróče,
Iz domovínske so ljubézni líle.

Skeléče mísli, de Slovénec mile
Ne ljúbi mátere, vanj upajóče,
De têbe záme vnéti ní mogóče,
Z britkóstjo so sercé mi napolníle.

Željé rodíle so prehrepenéče,
De z tvôjim môje bi imé slovélo,
Domáče pésmi mílo se glaséče;

Željé, de zbúdil bi Slovénš’no célo,
De bi verníli k nam se čási sréče,
Jim móč so dále rásti nevesélo.

Jim móč so dále rásti nevesélo

Jim móč so dále rásti nevesélo,
Ko zgódnja róža ráste zapeljána
Od mlád’ga sónca kôpniga Svečána,
Ak nékej dní se sméja ji vesélo;

Al nágne žálostno glavíco vélo,
Meglá k’ od búrje perletí pergnána,
In páde iz nebés strupêna slána,
Pokrije snég goré in pólje célo.

Sijálo sónce je podóbe zále,
Pogléda tvôj’ga píl sim žárke míle ,
Ljubézni so cvetlíce kál pognále.

Nad žárki sónca so se té zmotíle ,
Na mrázu zapušêne so ostále,
Ur tèmnih so zatérale jih síle.

Ur tèmnih so zatérale jih síle

Ur tèmnih so zatérale jih síle
Vse pévca dní, ki té ti pésmi pôje;
Obúp, življênja gnús, začéla bôje,
Erínje vse so se ga polastíle.

Ko v vêži je Orêst Dijáne míle
Zadóbil spét bil zdrávje dúše svôje,
Tak bi bilé se od ljubézni tvôje
Vmiríle pèrsi, líca se zjasníle.

Zbežále so té sánje krátko-čásne,
Biló blisk nágel úpanje je célo,
Ki le temnéjši nóč storí, ko vgásne.

Od tód ni vèč sercé biló vesélo;
Kakó bilé bi poezíje jásne!
Lej! tórej je bledó njih cvétje vélo.

Lej! tórej je bledó njih cvétje vélo

Lej! tórej je bledó njih cvétje vélo,
In rédke so, in slábe, nebogljêne,
V zidéh tak podertíje zapušêne
Rastêjo v čásih róže nevesélo,

Ki jim kropív kardêlo réjo vzélo,
In kar nežláhtnih zéliš kál tam žêne;
Al, ak v gredíce vèrta jih zelêne
Kdo presadí, cvetêjo kòj vesélo.

Tak blízo môj’ga bi sercá kraljíce,
Bi blízo têbe, sónca njih, dobíle
Moč kvíško rásti poezíj cvetlíce;

Ak hóčeš, de bi záljši cvét rodíle,
Vesélo véle vzdígnile glavíce,
Jim iz očí ti pôšlji žárke míle!

Jim iz očí ti pôšlji žárke míle

Jim iz očí ti pôšlji žárke míle,
Mi glédati daj líc svitlôbo zórno!
Le njì temè kraljéstvo je pokórno,
Samó njo bógajo vihárjov síle.

Skerbí veríge bódo odstopíle,
Odpádlo bo želézje njìh okórno,
Z preblágo tvôjo pomočjó podpórno
Vse njìh se ráne bódo zacelíle.

Zjasnílo se mi bó spét mráčno líce,
Spét úpanje bó v sérci zelenélo,
In ústam dálo sládke govoríce;

Na nóvo bó sercé spét oživélo,
V njim rástle jásnih poezíj cvetlíce,
In gnále bódo nòv cvet bòlj vesélo.

In gnále bódo nòv cvet bòlj vesélo

In gnále bódo nòv cvet bòlj vesélo,
Ko róže, kádar míne zíma húda,
In spét pomlád razkláda svôje čúda,
Razsípa po drevésih cvétje bélo.

In tôplo sónce vábi vùn čebélo,
Pastír rumêne zárje ne zamúda,
V germóvji slávčik pôje spét brez trúda,
Vesêlje preletí natóro célo.

O vém, de níso vrédne táke sréče;
Od stráha, de nadléžne poezíje
Bi ne bilé ti, mi sercé trepéče.

Naj pésmi mílost tvôja sáj obsíje,
Ki ’z njih, hladíti ráne si skeléče,
Poêt tvoj nóv Slovéncam vénec víje.

Magistrále. Slovéncam nòv poet tvoj vénec víje

Slovéncam nòv poet tvoj vénec víje,
Ran môjih bó spomín in tvôje hvále,
Iz sèrca svôje so kalí pognále,
Mokró-cvetéče róž’ce poezíje.

Iz krájov níso, ki v njih sónce síje;
Celčàs so blágih sápic pogrešvale,
Jih vtèrjene obdájale so skále,
Vihárjov jéznih mèrzle domačíje.

Izdihleji solzé so jih redíle,
So móč jim dále rásti nevesélo,
Zatérale so tèmnih ur jih síle.

Lej! tórej je bledó njih cvétje vélo,
Jim iz očí ti pôšlji žárke míle,
In gnále bódo nòv cvet bòlj vesélo. —

Ni znál molítve žlahtnic tèrde gláve

Ni znál molítve žlahtnic tèrde gláve,
Ko té začétek, v ktéri pôje hvála
Se njé, ki máti bôžja je postála,
Kar znál, je védno môlil ’z mísli práve.

Ko znébil dúh se trúpla je težáve,
Legénda právi, de je róža zála
’Z njegóviga sercá skoz gròb pognála,
Z napísam zlátih čèrk: »Maríja áve!«

Od zóra, de se nágne dan k večéri,
Glasí ponóči pésem se ognjéna
Le têbi, scer nobêni Eve hčéri,

De préd, ko vgásnila smert móč plaména,
Je ’z sèrca zrástel vénec, ne zaméri,
Ki nósi čèrke tvójiga iména!

Sanjálo se mi je, de v’ svétim ráji

Sanjálo se mi je, de v’ svétim ráji
Bilà sva sréčna tàm brez zapopádka:
Bilà je prèč življênja dôba krátka,
Kjer me od têbe lóč’jo čási, kráji.

Sedéla z Lávro ti si sêstra mláji,
Pred váma je bilà dní préjšnih prátka,
Bilà med váma govoríca sládka,
Kakó slovéla ktéra je od váji.

In tàm na téhtnico svét’ga Mihéla
Z Petrárkam djála svà sonéte svôje,
Visôko môja skléd’ca je zletéla.

Perdjála čédnosti sva njé in tvôje
Vsák svôjim pésmam, in skudéla
Njegà bilà ni niž’ od skléd’ce môje.

Velíka, Togenburg! bilà je méra

Velíka, Togenburg! bilà je méra
Terpljénja tvôj’ga; môje ga premága:
Nazádnje omečí se tvôja drága,
Ti vsák dan ôkno célice odpéra.

Od zóra sréčin úpaš do večéra,
De bó vid’jóča njé podóba blága,
In ko ti že pertêče smèrtna srága,
Se še zaúpljiv k nji poglèd ozéra.

V nebésih njé očí jez vídit’ ménim,
Kadàr predèrznem va-nje se ozréti,
Dva jézna Kèruba z mêčam ognjénim.

De bi ne žálil je v védnim trepéti,
Bežím jez révež prèd poglédam njénim;
Nobên mi žárk v življênja nóč ne svéti.

Biló je, Mójzes! têbi naročêno

Biló je, Mójzes! têbi naročêno,
Peljáti v Kanaan kardélo Júda;
Ak sréčna príde, príde úra húda,
Zamíšljen si v tó opravílo êno.

Od déleč vglédaš zêmljo zaželjêno;
Povèrnjena vesêlja je zamúda,
In pláčane so póta pólne trúda,
Sercé otèrpne ti razvéseljêno.

Pét’ ljubeznívost tvôjo in lepóto,
Je mój poklìc, in sámo opravílo ,
Doklèr me v grôba ponesó temôto;

Ak glédat’ smém oblíčje tvôje mílo,
Za žálostnih nočí in dní samôto
Mi dáno je obílno povračílo.

Na jásnim nébi míla lúna svéti

Na jásnim nébi míla lúna svéti,
Kjerkóli žárki nje so zasijáli
Pozími se snegá, ledú kristáli,
Demanti rôse bliskajo poléti.

Vsi čúdeži nočí so razodéti,
Storí svetíla móč brez té, ki páli,
De lúna jìh ko sónce ne razžáli,
De nénavárna je stvarém na svéti.

Ne bójte pésem se, ki jih prepéva
Tvoj pévec, tí, tvoj ljúbi, tvôja máti!
In ki jih pél do zádnjiga bó dnéva.

Brez té močí, ko lúne žárki zláti,
Se v njìh le tvôja céna razodéva,
Pred njími nóče léd sercá bežáti.

Marsiktéri rómar grè v Rím, v Kompostêlje

Marsiktéri rómar grè v Rím, v Kompostêlje,
Al tjè, kjer svét Antón Jézusa várje,
Tersát obíše, al svéte Lušárje
Enkràt v življênji, al Maríjno Cêlje.

V podóbah glédat’ hrepení vesêlje
Življênja rájskiga. Sled sénce zárje
Unstránske glôrje, vtísnjeni v oltárje
Ljubézni vèrne ohladí mu žêlje.

Ah tàk podóbo glédat’ me devíce,
Nebéške njé lepôte sénco, sánje
Goljúfne, v ktérih kómej sléd resníce,

Ukàz žélj vléče v tvôje domovánje;
Sercé obúpa màj moré pušíce,
Ur krájši ték, tam mílši pèrs zdihvánje.

Zgodí se včásih de Mohamedáni

Zgodí se včásih de Mohamedáni,
Praznújejo Budísti v dáljni Kíni,
Al ljúdstva, kjèr šopírjo se Bramíni,
En dán z med njími vjétimi Kristjáni.

Vesêlje únih glásen hrúp oznáni,
Pojó trobénte, píšel k tamburíni;
Obhájajo v sercá ga globočíni
V samôtnih kótih tí z nočjó obdáni.

Bil je tvoj gód, glasnó so strúne péle,
Obhájali so z pétjam ga in plésam
Prijátli in prijátlice veséle;

Jez práznoval sim z môkrim ga očésam,
V samôti so za sréčne dní puhtéle
Iz pólniga sercá željé k nebésam.

Očí bilé per njì v deklét so srédi

Očí bilé per njì v deklét so srédi,
Govór’le ústa le od njé so hvále,
Roké posíli njé imé pisále,
Hodíle so nogé le po njé slédi.

Prepóvd sim dál jim : vbógali poglédi,
Molčále ústa od podóbe zále,
Mir dále so roké, nogé ravnále
Po rók, ust in očí so se izglédi.

Brez úpanja ljubézni v svôji zmóti,
Ki se mi pogasíti v sèrci nóče,
Takó sim dólgo stávil se naspróti.

Ne bógajo me mísli, žêlje vróče,
Drevésam, híšam, rékam, hríbam póti
Do njé ni njim zastáviti mogóče.

Kadàr prevídi učenóst zdravníka

Kadàr prevídi učenóst zdravníka,
De smèrti odverníti ní mogóče,
Ne bráni jést’ in píti mu kar hóče,
Z grenkótami ne síli vèč bolníka.

Ko je vihárjov síla prevelíka,
Togôta njih se potolážit’ nóče,
Kamòr val žêne čóln, obupajóče
Letéti ga pusté roké brodníka.

Ne bóm več têbe píl, solz grênka kúpa !
Poglédi, misli in željé goréče!
Vam próstost dám, ker zdrávja nímam úpa:

Hodíte kámor védno sljà vas vléče,
Vpijánite od sládkiga se strúpa,
Ki mi razdjál sercé bo hrepenéče.

Odpèrlo bó nebó po sódnjim dnévi

Odpèrlo bó nebó po sódnjim dnévi
Se zvóljenim, svit glôrje nezrečêni,
Vso sréčo bódo vídli pogubljêni,
Ki stáli bódo tàm na stráni lévi.

Poglèd ta bòlj jih ko goréči lévi,
In ko strahóvi vsi ’z peklà ’spušêni
Bo vstrášil, od njegà napréj podêni
Mirú ne bódo nájdli v véčni révi.

Očí nje od ljubézni razsvetljêne
Smejále so se zvóljen’mu napróti,
Bil príča sim nju sréče nezrečêne;

Mi prèd očmí je v nàr temnéjšim kóti
Poglèd ta, brez mirú naprej me žêne
V obúpa brêzne po brezkônčni póti.

Al pràv se píše káшa ali káſha

Al pràv se píše káшa ali káſha,
Se šóla nóvo-čèrkarjov serdíta
Z ljudmí prepíra stáriga kopíta,
Kdo njìh pa právo tèrdi, to se práša.

Po pámeti je táka sôdba náša,
Ak je od káſhe káшa bólj’ga žíta,
In bóljš’ obdélana, in bòlj políta,
Naj se ne píše káſha, ampak káшa.

Ak pa po čèrki bóljši jéd ne bóde,
In zavòlj čèrke ne terpí nič škóde,
Obhája táka mísel nas Slovénce,

De právdajo se tí možjé zna bíti,
Za kàr so se nekdájni Abderíti
V slovéči právdi od oslóve sénce.

Ne bód’mo šalobárde! Moskvičánov

Ne bód’mo šalobárde! Moskvičánov
Gorénci môji! knjíge mi berímo,
In kàr nam všéč bo, úzmat’ se učímo
Od bógmejov na mêji Otomanov!

Iz kótov vsih od Skjáptrov do Šamánov
Tak, kákor sráke gnjézda vkùp nosímo
Beséde ptúje, z njím’ obogatímo
Slovénskih nóvi jêzik Ilirjánov.

Prekósili res bómo vse naróde,
Nar stárši mèd jezíki jêzik bode,
Ki se iz té čobódre bó narédil,

Ker bómo tàk govórili v Emóni,
Ko žlobodráli so tam v Babilóni,
Ko bíl jim Bóg je govoríco zmédil.

Apêl podóbo na oglèd postávi

Apêl podóbo na oglèd postávi,
Ker bòlj resníco ljúbi kàkor hválo,
Zad skrít vse vprék poslúša, káj zijálo
Neúmno, káj umétni od nje právi.

Pred njó s kopíti čevljárčik se vstávi;
Ker ogledúje smôlec obuválo,
Jerménov méni, de imá premálo;
Kar on očíta, kòj Apêl poprávi.

Ko príde drúgi dán spet móž kopítni,
Namèst, de bi šel dèlj po svôji póti,
Ker čévlji so pogôdi, méč se lóti;

Zavèrne ga obráznik imenítni,
In têbe z njím, kdor nápčen si očítar,
Rekóč: »Le čevlje sódi naj Kopítar!« —

O Vèrba! sréčna drága vás domáča

O Vèrba! sréčna drága vás domáča,
Kjer híša môjiga stojí očéta;
Deb’ úka žéja me iz tvôj’ga svéta
Speljála ne bilà, goljfíva káča!

Ne védil bi, kakó se v strúp prebráča,
Vse kár sercé si sládkiga obéta;
Mi ne bilà bi véra v sêbe vzéta,
Ne bíl vihárjov nótranjih b’ igráča!

Zvesto sercé in délavno ročíco
Za dóto, ki je níma miljonárka,
Bi bíl dobíl z izvóljeno devíco;

Mi mírno plávala bi môja bárka,
Pred ôgnjam dóm, pred tóčo mi pšeníco
Bi blížni sósed vároval — svét Márka.

Popótnik príde v Afrike pušávo

Popótnik príde v Afrike pušávo,
Stezè mu zmánjka, nóč na zémljo páde,
Nobêna lúč se skoz oblák ne vkráde,
Po mésci hrepenèč se vléže v trávo.

Nebó odprè se, lúna dá svečávo;
Tam vídi gnjézditi strupêne gáde,
In tàm berlòg, kjer íma tígra mláde,
Vzdigváti vídi léva jézno glávo.

Takó mladénča glédati je gnálo
Nakljúčje zdájnih dní, doklèr napóti
Prihódnosti biló je zagrinjálo.

Zvedrila se je nóč, zijá naspróti
Življênja gnús, nadlóg in stísk ne málo,
Globôko brêzno brez vse réšne póti.

Hrast, ki vihár na tlà ga zímski tréšne

Hrast, ki vihár na tlà ga zímski tréšne,
Ko tôplo sónce pomladánjsko séje,
Spet ozelénel sem ter tjè bo véje,
Naênkrat ne zgubí močí popréšne:

Al vùnder zánjga ní pomóči réšne;
Ko spét znebí se gôjzd snegá odéje,
Mladík le málo, al nič vèč ne štéje,
Leží tam róp trohljívosti požréšne:

Tak siromàk ti vbrán, sovrážna sréča!
Stojí, ki ga iz visokósti jásne
Na tlà telébi tvôja móč groméča;

Ak hítre ne, je smèrti svést počásne,
Bolj dán na dán berlí življênja svéča,
Doklèr ji réje zmánjka, in ugásne.

Komùr je sréče dár bilà klofúta

Komùr je sréče dár bilà klofúta,
Kdor je prišèl, ko jez, per nji v zaméro,
Ak bi imèl Gigántov rók stotéro,
Ne správi vkùp daróv potrébnih Plúta.

Kjer hódi, mu je z tèrnjam pót posúta,
Kjer si poíše dóm, nadlóg jezéro
Nabêre se okróg, in v êno méro
Z togôtnimí valmí na sténe búta.

Okróg ga dervità skerb in potréba,
Mirú ne nájde révež, ak preíše
Vse kráje, kár jih stròp pokríva néba;

Še le v pokóji tíhim hládne híše,
Ki pélje vánjo tèmna pót pogréba,
Počíje, smèrt mu čêla pót obríše.

Življênje jéča, čàs v nji rábelj húdi

Življênje jéča, čàs v nji rábelj húdi
Skerb vsákdan mu pomlájena nevésta,
Terpljénje in obúp mu hlápca zvésta,
In kàs čuváj, ki se nikdar ne vtrúdi.

Perjázna smèrt! predólgo se ne múdi:
Ti kljúč, ti vráta, tí si sréčna césta,
Ki pélje nàs iz bolečíne mésta,
Tje, kjèr trohljívost vse veríge zgrúdi;

Tje, kámor móč pregánjovcov ne séže,
Tje, kámor njìh krivíc ne bó za námi,
Tje, kjèr znebí se člôvek vsáke téže,

Tje v pósteljo postláno v čèrni jámi,
V katéri spí, kdor vá-njo spát se vléže,
De glásni hrúp nadlóg ga ne predrámi.

Čez têbe vèč ne bó, sovrážna sréča

Čez têbe vèč ne bó, sovrážna sréča!
Iz môjih úst peršlà beséda žála;
Navádil sim se, nàj Bogú bo hvála,
Terpljénja tvôjiga, življênja jéča!

Navádile so bútare se pléča,
In grênkiga se ústa so bokála,
Podplàt je kóža čéz in čéz postála,
Ne stráši vèč je tèrnjovka bodéca.

Otèrpnili so údje mi in sklêpi,
In okamnélo je sercé pvežívo,
Duhá so vkrótili nadlóg oklêpi;

Strah zbéžal je, z njím úpanje goljfívo;
Napréj me sréča gládi, ali têpi,
Me tnálo nájdla bóš neobčutljívo. —

Meménto móri

Dolgóst življênja nášiga je krátka.
Kaj znáncov je zasúla že lopáta!
Odpèrte nóč in dán so grôba vráta;
Al dnéva ne pové nobêna prát’ka.

Pred smèrtjo ne obvárje kóža gládka,
Od njé nas ne odkúp’jo kúpi zláta,
Ne odpodí od nàs življênja táta,
Vesêlja hrúp, ne pévcov pésem sládka.

Naj zmísli, kdòr slepôto ljúbi svéta,
In od vesêlja do vesêlja léta,
De smèrtna žétev vsák dan bòlj dozóri.

Zna bíti, de kdor zdéj vesél prepéva,
V mertváškim pèrti nàm pred kôncam dnéva
Molčé trobéntal bó: »memênto móri!«

Matíjiu Čópu

Vam izročím prijátla drági máni!
Ki spí v prezgódnim gróbi, pésem mílo;
Ločítvi od njegà mi je hladílo,
Bilà je lík ljubézni ſtári ráni.

Minljívost sládkih zvéz na svét’ oznáni,
Kak krátko je vesélih dní števílo,
De sréčin je le tá, kdor z Bogomílo
Up sréče únstran grôba v pèrsih hráni.

Pokôpal mísli visokoletéče,
Željá nespólnjenih sim bolečíne,
Ko Čertomír ves úp na zêmlji sréče;

Dan jásni, dan obláčni v nôči míne,
Sercé vesélo, in bolnó, terpéče
Vpokój’le bódo grôba globočíne.

Kèrst per Savíci

Vvòd.

Valjhún^[1], sin Kájtimára, bòj kervávi
Že dólgo bíje za keršánsko véro,
Z Avréljam Droh^[2] se vèč mu v brán ne stávi;
Končáno níjno je in marsiktéro
Življênje, krí po Krájni, Koratáni
Prelíta napolníla bi jezéro.
Gnijó po pólji v bójih pokončáni
Trum sèrčni vájvodi, in njih vojšáki,
Sam Čertomír se z májhnim trôpam bráni.
Bojúje se nar mlájši mèd junáki
Za véro stáršov, lépo Bóg’njo Žívo^[3],
Za Čèrte, za Bogóve nad obláki.
On z njími, ki še tèrd’jo véro krívo
Beží tje v Bôhinj, v Bisterško dolíno,
V terdnjávo zídano na skálo sívo.
Še dán danášnji vídiš razvalíno,
Ki Ajdovski se grádec imenúje,
V nji glédaš Čertomírovo lastníno.
Devétkrat véči množ’ca jih obsúje,
In zvéste stráže króg in króg postávi,
Odvzáme úp jim vse pomóči ptúje;
Visôke ódre támkej si naprávi,
Zidôvje podkopúje, vráta séka;
Ne polastí se njih, ki so v terdnjávi.

Šest méscov móči tlá kerváva réka,
Slovénec žé morí Slovénca, bráta —
Kakó strašnà slepôta je človéka!
Ko níso mèč, sekíra in lopáta
Jih môgle, lákota nepremagljíva
Pertí odpréti gráda tèrdne vráta.
Dalj Čertomír jim réve ne zakríva,
Beséde te továršam rêče zbránim:
»Ne mèč, pregnála bó nas sréča kríva.
Le málo vàm jedíla, brátje! hránim,
Braníli smo se dólgo brez podpóre,
Kdor hóče se podáti, mu ne bránim;
Kdor hóče vas dočákat’ tèmne zóre,
Nepróste dni živét’ nočém enáke,
Ne bránim mu, al jútra čákat’ móre.
Z sebój povábim drúge vàs junáke,
Vas, ktérih ráma se vkloníti nóče;
Temnà je nóč, in strésa gróm obláke;
Sovrážnik se podál bo v svôje kóče,
Le májhin prôstor je tje do gošáve;
To nóč nam jo doséči je mogóče.
Nar vèč svetá otrôkam slíši Sláve,
Tje bómo nájdli pót, kjer njé sinóvi
Si prósti vól’jo véro in postáve.
Ak pa naklónijo nàm smèrt Bogóvi,
Manj strášna nóč je v čèrne zêmlje kríli,
Ko so pod svétlim sóncam súžni dnóvi!«
Ne zapustí nobêden ga v ti síli,
Molčé orôžje svôje vsák si vzáme,
Strahljívca v célim ni imèl števíli;

Al kómej vráta so odpèrte, vnáme
Se strášni bòj, ne bòj, mesársko klánje:
Valjhún tam z célo jih močjó objáme.
Tud’ òn se je zanésel na njih spánje,
Prelésti míslil je ozídje gráda,
In ponevédama planíti nánje.
Ko svôjo móč nar bòlj vihár razkláda,
Okróg vrat stráža na pomóč zavpíje,
In vstáne šúm, de móž za móžam páda.
Ko se neúrnik o povódnji vlíje,
Iz hríba stèrmiga v dolíne pláne,
Z deréčimi valóvami ovíje,
Kar se mu zóper stávi, se ne vgáne,
In ne počíje préd, de jéz omága;
Tak vèrže se Valjhún na nekristjáne.
Ne jénja préd, doklèr ni zádnja srága
Kerví prelíta, dòkler njìh kdo sôpe,
Ki jìm bilà je véra čèz vse drága.
Ko zór zasíje na merlíčov trôpe,
Ležé k’ ob ájde žétvi, al pšeníce
Po njívah tam ležé snopôvja kôpe.
Leží kristjánov vèč od polovíce,
Med njími, ki so pádli za malíke,
Valjhún zastónj tam íše mládo líce
Njegà, ki krív morítve je velíke. —

Kèrst.

Mož iz oblákov vôjsko je obójno
Končála tèmna nóč, kar svètla zárja
Zlatí z rumên’mi žárki glávo trójno
Snežníkov krájnskih sív’ga poglávarja,
Bohínjsko jézero stojí pokójno,
Sledú ni vèč vunánjiga vihárja;
Al sômov vôsjka pod vodó ne míne,
In drúgih róparjov v dnù globočíne.

Al jézero, ki na njegà pokrájni
Stojíš, ni Čertomír! podóba tvôja? —
To nóč je jénjal vôjske šúm vunájni,
Potíhnil ti vihár ni v pèrsih bôja;
Le hújši se je zbúdil čèrv nekdájni,
Ak pràv učí me v révah skúšnja môja,
Bolj gríze, bolj po nôvi kèrvi vpíje,
Pozréšniši obúpa so Harpíje.

Na tlèh ležé Slovénstva stèbri stári.
V domáčih šégah vtèrjene postáve;
V dežéli párski Têsel^[4] gospodári,
Ječé pod têžkim jármam síni Sláve,
Le ptújcam sréče svít se v Krájni žári,
Ošábno nós’jo tí po kônci gláve,
Al, de te jénja tá skeléti rána,
Ne bóš posnél Katóna Utikána!

Pernêsla pričujóče úre téže
Bi ne bilà lét pôznih gláva síva;
V mladósti vùnder tèrdniši so mréže,
Ki v njih derží nas úpa móč goljfíva,
Kar, Čertomír! te na življênje véže,
Se mi iz tvôjih prejšnjih dní odkríva,
Ki te vodíla ní le stára véra
Tje na osrédik Bléskiga jezéra.

Tje na otòk z valóvami obdáni,
V danášnjih dnévih bóžjo pót Maríje;
V dnu zád stojé snežníkov velikáni,
Poljá, ki spréd se sprósti lepotíje,
Ti káže Bléski grád na lévi stráni,
Na désni gríčik se za gríčam skríje.
Dežéla krájnska níma lépš’ga krája,
Ko je z okóljšno tá, podóba rája.

Tam v čásih Čertomíra na otóki
Podóba Bóginje je stála Žíve,
Ki so zročêni ji mladénčov stóki,
Ki so ji, vé dekléta ljubeznjíve!
Zročêni váši sméhi, váši jóki,
Orôžja, ki so nam nepremagljíve.
Tam Bóg’nje vêžo Staroslàv in lépa
Njegóva hčí odpéra in zaklépa.

Hčí Bogomíla, lépa ko devíca,
Slovéča Hero je bilà v Abídi,
Nedólžnost vnéma ji očí in líca,
Lepôte svôje sáma le ne vídi,
Perlíznjena mladénčov govoríca
Je ne napíhne, ji sercá ne sprídi.
Spolníla kómej je šestnájsto léto;.
Sercé mladó ni za nobên’ga vnéto.

Darí oprávit Bógn’ji po navádi
Pernêse Črtomíra láhka ládja,
Od téga, kár rastè per njêga grádi,
Od čéde, žíta in novíne sádja,
Ko blíža z njími se devíci mládi,
Zadéne ga, ko se je nár manj nádja,
Iz njé očí v sercé ljubézni stréla,
Plamén neogasljìv je v njêmu vnéla.

O blagòr, blagòr Čertomír! ti vnéta
Je déklica od tvôjiga pogléda,
Kak od zamaknjénja je vsà prevzéta,
Kak gléda v tlà, kak trése se beséda!
Ko zárija, ki jásen dán obéta,
Zarumení podóba njéna bléda,
In v tvôji rôki, rôka njé ostáne
Zaderžána ji od močí neznáne.

Naj pévec drúg vam sréčo popisúje,
Ki célo léto je cvetlà obéma:
Kak Čertomír osrédik obiskúje,
Kak ôča omladí med njíma dvéma,
Ki ní, ko mêni mu vesêlje ptúje,
Ki sréčna ga ljubézen v pèrsih vnéma,
Pijánost njíno, ki tak hítro míne,
Pregnána od ločítve bolečíne.

Že Čertomír je tréba se ločíti,
Ne slíšiš kàk glasnò trobénta pôje!
Perpódil z sábo je Valjhún serdíti
Požígat bôžje vêže dívje rôje;
Povsòd vzdigújejo se vére ščíti,
Ki si prejél od mátere jo svôje,
Te vére, ki ji déklica ta slúži,
Ki zdàj te z njó ljubézen čísta drúži.

Kak têžka, brítka úra je slovésa!
Stojé po lícah jíma káplje vróče,
Objéta sta, ko bi bilà telésa
En’gà, spustíti žnábel žnábla nóče;
Si ’z lév’ga ôča désniga očésa
Jok bríše, ki ga skríti ni mogóče,
Ko vídi v táko žálost nju vtopljêne,
In de tolážbe zánje ní nobêne.

Bi spómnil njíma zmáge véčno slávo,
Ak bi, de jo doséči móč je, sódil;
Al prevelíko trúmo je čez Drávo
Po Kókri dôli v Krájn Valjhún perpódil.
Se móžu zdí, de grè le v smèrt kervávo,
Brez de bi véro, bráte osvobódil. —
List príde, kàk vasí in vêže bôžje
Goré; — čas, Čertomír! je vzét’ orôžje.

In šèl je bój bojvàt brez úpa zmáge,
In skázal se je koreníne práve,
Kjer súče mèč, na čêli smèrtne sráge
Ležé sovrážnikov trupla kerváve
Mertvìh, al izdihjóčih dúše dráge;
Vundèr ne mèč, ne móč gradú terdnjáve
Bogóv ne móre réšit’ slávnih stáršov,
In ne pred smèrtjo ohranít’ továršov.

Premágan per Bohínjskim sám jezéri,
Stojí naslónjen na svoj mèč kervávi,
Z očmí valóv globôki brêzin méri,
Strašnè mu mísli rójijo po glávi,
Življênje mísli vzét’ si v slépi véri;
Al nékaj mu predèrzno rôko vstávi, —
Bilà je lépa, Bogomíla! tvôja
Podóba, ki speljála ga je ’z bôja.

Enkràt vidit’ želí podóbo mílo,
Pozdrávit’ préjšnjiga vesêlja mésto;
Al sréčno je prestála čásov sílo,
Al njéno mu sercé še bíje zvésto,
Al morebít’ pod hládno spí gomílo,
Al premagávec mu je vzél nevésto,
Al žíva, al mèrtva je, zvédit’ móre,
Ločíti préd se iz svetá ne móre.

Znan ríbič perveslá od úne stráni,
Opómni ga, kak sám sebè pozábi,
Kakó povsòd ga íšejo kristjáni,
Kak z vjétimi Valjhún serdíti rábi,
Prijázno dèlj mu tàm ostáti bráni,
Stopíti k sêbi ga v čolnìč povábi,
De ga perpélje v várniši zavétje;
Vda Čertomír se v tó, kar ríbič svétje.

In bèrž vesláta v konec tá jezéra,
Kjer bístra vánjga perbobní Savíca;
Ker sréčen véter njí roké podpéra,
Čolnìč letí, ko v zráki úrna tíca.
Se ríbič po sovrážnikih ozéra,
Čoln vstávi, kjèr je gósta sénc temníca. —
Ker se mu zdí, de lákota ga grúdi,
Junáku, kár je v tórbici, ponúdi.

Želí dat Čertomír mu povračílo,
Al v vôjski dnárji sò bilí razdáni;
De Stároslav, se spómni, z Bogomílo
Mu v skrívnim kráji tôvor zláta hráni,
Nju poiskáti dá mu naročílo,
In dá mu pèrstan sámo njíma znáni,
De bó per njíma stóril mu resníco; —
Pernêsti zláta rêče četertníco.

Po Bogomíli prášat’ mu ukáže:
Al gléda svètlo sónce, je še žíva,
Al so obvárvale jo môkre stráže,
Al pred sovrážniki drugéj se skíva,
In kód nar várniši se pót pokáže,
Tje, kjèr zdaj drága déklica prebíva?
Per slápi čákal jútro bo Savíce,
Veséle ali žálostne novíce.

Slap drúgo jútro mu germí v ušésa;
Junák premíšlja, kàk bolj spódej léna
Vodà razgrája, kàk bregóve strésa,
In kàk pred njó se gôre zíblje sténa,
Kak skále podkopúje in drevésa,
Kak do nebés letí nje jéze péna! —
Tak se zažêne, se poznéje vstávi
Mladénič, Čertomír per sêbi právi.

Zbudí ga ’z mísel tìh mož govoríca,
Ki blížajo se z blágam obložêni,
Spozná koj ríbica poštêne líca;
Neznàn mož príde po stezì zelêni;
Talár in štóla, známinja poklíca,
Povésta mu, de slúži Nazarêni.
Po mèč bi désna se bilá stegníla,
V tí príči se perkáže Bogomíla.

»O, sèm na sèrce môje Bogomíla!
Skerbí je kônec, žálosti, nesréče,
Se trése od vesêlja vsáka žíla,
Kar glédam spét v oblíčje ti cvetéče,
Naj bríje zdàj okróg vihárjov síla,
Naj se nebó z obláki preobléče,
Ni mêni már, kar se godí na svéti,
Ak sméjo sréčne te roké objéti.«

Iz njêga rók izmákne se počási,
In blízo se na pèrvi kámen vséde,
In v tèrdnim, áli vùnder mílim glási
Mladénču vnét’mu rêče té beséde:
»Ne zdrúženja, ločítve zdàj so čási,
Šel náj vsak sám bo skoz življênja zméde;
Deb’ ênkrat se skleníle póti náji,
Me túkaj vídiš zdàj v samôtnim kráji.«

»Povédat móram ti, de sim kristjána,
Malíkov zapustíla véro krívo,
De je bežála tá, k’ ob sónci slána,
De dál kerstít’ je ôča glávo sívo,
Soséska je Maríje slúžbi vdána,
V dnu jézera vtopíla Bóg’njo žívo.
Kakó peršlà k resníce sim poglédi,
Moj Čertomír! v besédah krátkih zvédi:«

»Večkràt v otóka sim samôtnim kráji,
Ko te je ládja nêsla prèč od mêne,
Si míslila al bó ljubézen náji
Prešlà, ko vál, ki véter ga zažêne,
Al hrepenéčih sèrc željé nar sláji
Ogásil vsè bo zêmlje hlád zelêne,
Al mésta ni nikjèr, ni zvézde míle,
Kjer bi ljubjóče sèrca se skleníle.«

»Te mísli, ko odšèl si v húde bôje,
Mirú mi níso dále vèč siróti.
V nevárnosti, življênje védit’ tvôje,
Zapèrte vsè do têbe vídit’ póti,
Ni védlo kám se djáti sèrce môje,
Tolážbe nísim nájdla v táki zmóti.
Obúpala sim skôrej tákrat réva;
Kak sìm želéla v nôči ti svít dnéva!«

»En dán sim prášat šlà po vôjske sréči,
Al skózi se še ní skleníla z vámi;
Učíl ljudí je móž bogabojéči,
Duhóvni móž, ki zdàj ga vídiš z námi:
Kakó nas vstváril vse je Bóg nar véči,
Kak gréh peršèl na svét je po Adámi,
Kak se je bôžji sín zató včlovéčil,
De bi otél naróde in osréčil.«

»De právi Bóg se klíče Bóg ljubézni,
De ljúbi vse ljudí, svoje otrôke,
De zêmlja, kjèr vijó vihárji jézni,
Je skúšnje kràj, de so naš dóm visôke
Nebésa, de terpljènje in bolézni
Z vesêljam vrèd so dár njegóve rôke,
De čúdno k sêbi vód’ otrôke ljúbe,
De ne želí nobêniga pogúbe.«

»De vstváril je ljudí vse za nebésa,
Kjer glôr’ja njéga síje brez obláka,
Okó ni víd’lo, slíšale ušésa
Vesêlja, ki izvóljene tam čáka,
De spróstenim bo vsìh težáv telésa
Se sréčnim izpolníla vólja vsáka,
De bódo támkej bôžji sklêpi míli
Te, ki se túkaj ljúbijo, skleníli.«

»Ko šlà domú sim zdrúžbo nájno v glávi,
Me móž, ki je ta úk učíl, doíde;
Prijázno v svôji šêgi me pozdrávi,
Pové, de préd je štét bil mèd Druíde,
De preobèrnil se je k véri právi,
De v náše kráje oznanvát jo príde;
Ker so vási bilé mu króg neznáne,
Z menój itì želí, ker nóč postáne.«

»Domà očétu, mêni razodéva,
Kar prerokváli nékdaj so preróki,
Kak, kàr grešíla sta Adám in Éva,
Na kríži operó kerví potóki,
Popíše náma stráh sódniga dnéva;
Vse čúdeže, ki vére so poróki,
Kar védit’ tréba je, zloží po vèrsti,
Ker svà mu vse verjéla, náju kèrsti.«

»Al ôna skèrb me je moríla védno,
De tí med njími si, ki Bóg jih čèrti;
Večkràt sim v sánjah víd’la glávo čédno,
Bledó ležáti na mertváškim pèrti;
Sim trepetála záte úro slédno,
De bi nebés ne zgréšil v brítki smèrti.
Mož bôžji mi bolnó sercé ozdrávi,
Ker, de zamóre vse molítev, právi.«

»Kolikokrátov sim od tód v samôti
Klečála, klícala pomóč Maríje:
»»Zavréči v jézi ga, moj Bóg! ne hôti,
Ker v zmóti žáli te, ne ’z hudobíje,
Ne dàj v oblást sovrážni ga togôti,
Pred njó naj mílost tvôja ga zakríje!««
In čúdno te je tísto nóč ohránil,
Ko ní nobèn továrš se smèrti vbránil.«

»Iz spánja svôj’ga, Čertomír! se zbúdi,
Slovó daj svôji strášni, dólgi zmóti,
Po pótih se nočí temnè ne trúdi,
Ne stávi v brán delj bôžji se dobróti,
In njéne mílosti dní ne zamúdi,
De sklénete se ênkrat nájni póti,
Ljubézen brez ločítve de zazóri
Po smèrti náma tàm v nebéškim dvóri.«

Čertomír.

»Kak bóm povèrnil, Bogomíla drága!
Ljubézen, skèrb, kar si terpéla záme?
V vesêlji skôrej mi sercé omága,
Ki v njêmu tvôja ga ljubézen vnáme,
Doklèr kerví ne vtêče zádnja srága,
In grôba tèmna nóč me ne objáme,
Ti súžno môje bó življênje célo,
Ti gospodúj čez véro, mísli, délo.«

»Kakó bi mógel têbi kàj odrêči,
Storíti téga nè, kar bóš želéla!
Al zmísli rán, ki jih Valjhúna mêči
So storíli, in pšíc njegóvih stréla,
Kaj vídili kerví smo v Krájni têči,
Kristjánov tvôjih vse prevdári déla,
In mi povéj, al ní Čert nar bolj jézni
Njih Bóg, ki klíčeš ga Bogá ljubézni?«

Duhóvni.

»Po céli zêmlji vsìm ljudém mir bódi!
Takó so péli ángeljcov glasóvi
V višávah per Mesíjesa prihódi;
De smo očéta êniga sinóvi,
Ljudjé vsi brátje, brátje vsi narói,
De ljúbit’ mór’mo se, prav’ úk njegóvi.
Valjhún ravná po svôji slépi glávi,
Po bôžji vólji ne, duhóvni právi.«

Čertomír.

»Ljubézni vére, in mirú in správe,
Ne bránim se je vére Bogomíle,
Vem, de malíke, in njih slúžbo gláve
Služábnikov njih so na svét rodíle,
V njih le spoštvál očétov sim postáve,
Al zdàj ovèrgle so jih vôjske síle.
Ak skléne me z téboj kerst, Bogomíla!
Kdaj bó zakóna zvéza me skleníla.«

Bogomíla.

»Odlóčeni so róži kratki dnóvi,
Ki príde nánjo pomladánjska slána,
Al v cvétji jo zapádejo snegóvi;
Tak mládi déklici, ki zgódna rána
Sercé ji glóda, vsmèrti mír njegóvi,
Le krátka pót je skoz življênje dána;
Al je za májhin čàs se zdrúžit’ vrédno,
De bi ločítve spét se bála védno?«

»De bi od smèrti réšil te nesréčne,
In támkej míli Bóg v nebéškim ráji
Z menój te, drági! sklénil čáse véčne,
Pustíla v némar sim željé nar sláji,
Pustíla v némar dní na svéti sréčne,
Sim odpovédala se zvézi náji; —
Je vslíšana bilà molítev môja. —
Ne smém postáti jez nevésta tvôja.«

Bogú sim véčno čístost obljubíla,
In Jézusu, in máteri Maríji;
Kar doživéla lét bom šè števíla,
V željá britkósti, v úpu rájskim síji,
Nobêna me ne bó premôgla síla,
Bilà de svôjimu, svetá Mesíji,
Nebéškimu bi žéninu nezvésta,
Nikdár ne mórem tvôja bít’ nevésta! —

Duhóvni rêče mèd beséde táke:
»Zakóna sréče tá vživát’ ne móre,
Kdor déla môjim, tvôjim je enáke
Predèrznil v čása se siját’ rozóre,
Druíd sim z zmóto jez slepíl rojáke,
Ak bi ne bíl dajál tvoj mèč podpóre,
Kdaj vgásnila bilà bi kríva véra,
Bi vdóva ne bilà žen marsiktéra!«

»Tvoj pót je v Oglej, de polóžil náte,
Roké bo patriarh, ak dúh te žêne,
Ko si pogúbljal jih, otéti bráte,
Duhóvniga te stóril bó, ko mêne.
V dežélah jútra čákajo bogáte
Te žétve, ne zamúdi je nobêne,
Le hítro v Oglej, tjè do patriarha,
De posvetí te mášnika, dúš varha.«

Čertomír.

»Prav práviš, de ne smém jez úpat’ sréče,
Ki védno je in bó sovrážna mêni:
Doségel ôča zmáge ni slovéče,
Končál življênje v vôjski je zgubljêni,
Odšlà je máti kómej spónam jéče,
Že dávno jo pokríva gròb zelêni.
Osréčit hóče me ljubézen sládka,
Al, kàk sladkóst bilà je njêna krátka!«

»V dežéli koj trobénte glás zapôje,
Od Bogomíle dráge mêne lóči,
Junáško bíli smo z Valjhúnam bôje,
Veséle zmáge dán nam ne napóči,
Pomoril mèč je vse továrše môje,
Beg je moj úp, gojzd je moj dóm pričjóči.
Nespámetna bilà bi z máno zvéza,
Ki me pregánja védno sréče jéza.«

Bogomíla.

Ljubézni práve ne pozná, kdor méni,
De vgásniti jo móre sréče jéza;
Goréla v čístim, v véčnim bó plaméni,
Zdaj, in ki mi odpáde trúpla péza;
V zakóni vùnder bráni sád mi njéni
Vživáti z Bógam tèrdniši zavéza.
Odkríla se bo têbi únstran grôba
Ljubézni môje čístost in zvestôba.«

»De bódo znáni bôžji jìm obéti,
Jih oznanvàt pojdì v slovénske mésta;
Kar dní odlóčenih mi bó na svéti,
Bogú in têbi bóm ostála zvésta,
V nebésih čákala bóm per očéti
Čez májhin čàs devíška te nevésta,
Doklèr žalújejo po teb’ otéte
Kardéla, prídeš k mêni v mésta svéte.«

Izmèd oblákov sónce zdàj zasíje,
In mávrica na blédo Bogomílo
Lepôte svôje čísti svít izlíje,
Nebéški zór obdá oblíčje mílo;
Jok, ki v očí mu síli, kómej skrije,
De ní nebó nad njím se odklenílo,
De je na svéti, kómej si verjáme,
Tak Čertomíra tá poglèd prevzáme.

Ko je minúl, kar mísli, de bo v síli
Zlatá mu tréba, si od móž ga vzáme;
Dar ríbču dá, njim, ki so ga nosíli,
»Kar Staroslàv zlatá še hráni záme;
Daj ga sirótam,« rêče Bogomíli,
Se blíža ji, presèrčno jo objáme,
Molčé podá desníco ji k slovési,
Solzé stojíjo v vsákim mu očési.

»O čákaj, mi dopólni prôšnjo êno!
Pred ko se lóč’va,« Bogomíla právi,
»De mi v skerbéh ne bó sercé vtopljêno,
De lóžej se britkósti v brán postávi,
Pred, ko greš v Oglej čez goró zelêno,
Se príčo mêne odpovéj zmotnjávi,
Doklèr te posvetí kèrst, se zamúdi,
Vodà je blízo, in duhóvni túdi.«

Molčé v to prôšnjo Čertomír dovóli,
Z duhóvnim blíža slápu se Savíce,
Molítve svéte mášnik, on z njim móli,
V iméni kèrsti ga svete Trojíce.
So na kolénah, kár jih je okóli,
Se od vesêlja svét’ obràz devíce,
Ki je bilà podpóra vére kríve,
Je opravljála slúžbo bóg’nje Žive.

Razlágajo, ko príde v Akvilêjo,
Mu svéte písma próste zmóte vsáke;
Postáne mášnik, v pèrsih umerjêjo
Nekdájni úpi; med svoje rojáke
Slovénec gre, in dálej čez njih mêjo,
Do smèrti tàm pregánja zmót obláke. —
Domú je Bogomíla šlà k očéti,
Nič vèč se nísta vídila na svéti. —

Opombe

1. Valjhún, od latínskih pisárjov Valhunus in Valdungus imenván, je bíl koróški vájvoda in posébin preganjávic nejevérnikov. Žé njegóv ôča Kajtimár (Chetimrus) si je velíko perzadjál keršánsko véro po Koratáni in Kránji razširiti; al Slovénci so se stáre vére terdó deržáli, in kristjáne, posébno pa misjonárje pregánjali. Pogléj Valvazorja »Ehre des Herzogthums Krain« 7me búkve, 2go poglávje
2. Avreli, Droh, (Aurelius, Drohus) dvá poglavárja nejevérnikov. Pogléj Valvazorja na mésti rečênim.
3. Žíva, bóginja ljubézni, Slovénska Vênera.
4. Párski Têsel. Tesel(Tassilo), párski vájvoda, je Valjhúna, ki so ga bíli Slovénci v pèrvih létih vájvodstva iz dežêle spodíli, z trémi trúmami vojšákov nazáj perpêljal, in jim ga je zopet vsílil. Pogléj Valvazorja na mésti rečênim.