Stran:Volkmer Fabule ino pesmi.djvu/138

˛Sneg komaj ſe otáli^[1]
She vénzerla ſ’romáka
Povſodi delo zhaka;
˛Sam s’ ſoboj tak guzhí:
Pojd’, vínjak^[2] ſi nabruſi,
Da ojſtrega boſh mel;
Na bradi ſi ga ſkuſi,
Jêl bo kaj resat’ htel.

Grem vun na ſêp s’ njim ſtat,
˛Spregledam vſo goríco :
Ah! ſprasdnil bom moſhnízo,
Zhi grem resázhov svat.
Resázhe tê vdinjavam,
Zhi glih ſam vdinjan ſem;
Plazhílo pa jim davam,
Kaj komi dati zhém:

Obresano she je;
Pa gróbanja je doſta:
Terſ goſt ſtojí kak hoſta;
Kaj dela bo sa me.
Pri vſaki jami ſtati,
Da vidim, kak leshí,
V’ njoj rosge rasnováti^[3],
Pri tem ſe kaj terpí.

Pa to ſhe saterpím;
Le kóp mi kaj sadéne:
Ah! tréſhlika me préme,
Tak ſe jas nje bojím.
Jas moram s’ ſonzom vſtati,
Is vſéh verhóv zhi zhém
Ludí na delo svati;
Sato tak kaſhlav ſem.

1. Otáliti ſe: ſkopnéti, aufthauen (von Eis und Schnee.
2. Vínjak: Rebmeſſer.
3. Rasnováti: rasdeváti, raspolagati, (die Reben) in die gehörige Lage und Entfernung legen.